Základní informace:
| Co: | Výlet po kopcích Egerlandu |
| Kde: | Kluč - Lesný - Dyleň - Zelená hora - Kluč |
| Kdy: | 30.5.2009 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
Letos se jel již 10. jubilejní ročník po kopcích Egerlandu.
Jako vždy jsme se sešli u našeho baráčku a vyrazili.
Letos se jela lehčí z variant a to po směru hodinových ručiček, kde nejsou kopce tak strmé. Předloni zvolená trasa se osvědčila, takže jsme to vzali přes Milíkov, kde se k nám připojili Míra se Zuzkou a vydali se vstříc prvnímu vrcholu – Lesnému.
Cesta vedla za Milíkovem po zelené nahoru lukami a lesem. Když jsme se napojili na cestu od Boučí, Venca nám ukázal pěknou odbočku k Lesnému, takže jsme nemuseli do sedla po silnici, ale hezky lesem terénem.
Ano tam někde byla. Počasí mělo jednu velkou výhodu – nežraly nás tu mouchy, jako pokaždé.
Zde je vidět generační rozdíl ve výjezdu na vrchol Lesného
Po povinném fotu jsme se spustili dolů do sedla. Zde jsem měl připravenu alternativu, která byla přijata a dolů do Kynžvartu jsme nejeli po silnici, ale zkratkou (už skoro nerad toto slovo, po výletu do Hřenska, používám a nyní se opět ukázalo tak trochu zavádějící) okolo kynžvartského hradu.
Cesta to byla pěkná, i když trochu blátivá a i zrádná. První na nástrahy doplatil Tomiš, kdy nebral první výstrahu v potaz a při druhém ďolíku se do něj zapíchl a už ryl hubou v zemi. Druhým nešťastníkem jsem byl já, když jsem podcenil nástrahu klacíku, mysleje, že jej tělem odstrčím, avšak když mě ze sedla katapultoval jako špatně trénovaného zbrojnoše při rytířských soubojích a ustál jsem několik kotrmelců ze svahu, zjistil jsem, že onen klacík je spadlý strom, jehož špička, která mě ze sedla vyhodila, byla asi 4cm silná – prostě dřevec.
Po občerstvení v Kynžvartu již před námi stála Dyleň. Před jejím ztečením jsme se srotili u ruiny kostela ve Vysoké a vydali se vzhůru.
Společné foto na druhém z kopců skoro nestihl Jindra, který měl telekomunikační desetiminutovku :-).
Cesta směr Zelená hora probíhala v pohodě až na menší technický problém Venci Berana, kdy z obyčejného píchnutí vzešlo praktické cvičení v obouvání a zouvání pneumatik, protože při první výměně zlomil ventilek a při druhé dostal (ode mne) děravou náhradní duši (no comment).
Druhé občerstvení bylo v Hrozňatově, kde svou krmí překvapil Zdeněk.
S Loretou na pozadí jsme se rozloučili za slunečních paprsků. Minuli jsme památník obětem, které za minulého režimu zastřelili na hranicích, a Zelená hora nás vítala svou dominantou.
Pár zhoupnutí po signálce a byli jsme u Bismarckovy rozhledny.
V Chebu jsme využili kus již postavené cyklostezky od Skalky po pravém břehu Ohře skoro až k Tescu a nasadili k závěrečnému spurtu do Krajkové, kde bylo v místní občerstvovně oficiální rozloučení. Všimněte si příznačného Žabova dresu k jemu vykonávané činnosti :-)).
Teď už to mohu říci – zaplať pánbůh za počasí, které nám bylo naděleno, neb v porovnáním se středu, či čtvrtkem….., nikdo významněji nezabloudil, ani si nanahřímal, takže se desátý výlet po kopcích v okolní povedl.
Pár technických dat z mého nového cyklotachometru se záznamem trati značky Holux:
Celková délka: 106 km s převýšením 2454 m.
Zde je pár různých profilů a rychlostních údajů a pro srovnání profil z GPSky Venci Berana.
Zde je stažena interaktivní trasa z mého nového cyklotachometru značky Holux, avšak k zobrazení je notno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.
Začátek Galerie
