Tři kopce Egerlandu 2014

Základní informace:

Letos jsme se sešli už po patnácté k výletu po kopcích okolo Egerlandu. Předpověď počasí začátkem týdne na sobotu nevěštila nic dobrého - 10°C/déšť, ale jak se víkend blížil, byla předpověď čím dál optimističtější, až jsme se v sobotu ráno probudili do neuvěřitelně slunečného dne!

Letošní trasa vedla proti směru hodinových ručiček, takže ta horší varianta, o to větší respekt po mizivém tréninku (ty motorky!) jsem z ní měl.
Za Kacéřovem se krajina otevřela a v dáli na nás čekaly Dyleň s Lesným.

Do Chebu jsme to tentokráte vzali po cyklostezce kolem Ohře a přes Skalku směr Zelená hora

První, nejjednodušší kopec byl za námi a také první odkládání svršků.

Ze Zelenky jsme to, jako obvykle, vzali dolů po zelené, kdy před psincem byla trať po vydatných deštích hóóódně klouzavá. Číhal jsem číhal, ale nějakých piruletek jsem se nedočkal :-(.

Dále jsme následovali zelenou k silnici na Svatý Kříž a zelenou jsme ctili i dál za silnicí. Je vidět, že tato cesta je stále méně a méně používaná a kopřiv na ní roste více a více. Asi dostane přezdívku "kopřivová". Ale co, prý je to zdravé, ne, i když po pravdě dost jsem litoval, že jsem si na Zelence sundal návleky na kolena...
Kopřivka nás vyplivla na cyklostezku postavenou na bývalém drážním tělesu přesně památníku.

No a dál po zelené jsme se dostali až do Hrozňatova.

Od loňska s rekonstrukcí zámku/hradu? zase pokročili, i když to vypadá, že pro obyčejné smrtelníky tyto prostory nebudou. Ale alespoň to tam nestraší, jako před léty.
Zde v Pergole pod pergolou jsme při prvním občerstvení přečkali i zemetřesení, které se ukázalo býti jako jedno z největších za posledních 100 let.
Na Loretě jsme se potkali se "starým Makoněm", s kterým jsme chvilku potlachali a obdivujíc nově upravenou zahradu jsme se vydali po červené směr druhý kopec.

Těsně před vrcholem Dyleně některé z nás předjeli rozdílem třídy Venca s jeho mladým, kteří nás stíhali z Kynšperka.

Vyhlídka na Dyleni už pomalu přestává být vyhlídkou, ale čtení ve vrcholové knížce je stále zábavné... "zese jsem se pob..., už sem nepojedu!" a podobné výroky mi trochu přihodily na sebevědomí, i když to byla letos velká bída!

V Kynžvartu u Bučků při druhém občerstvení se mnozí z nás shodli na tom, že kdyby byl cíl tady, bylo by to akorát, ale třetí, sice ne nejhorší ale nejvyšší, kopec byl ještě před námi.
Oproti loňsku, kdy byla při ztečení Lesného zima a cedilo, byl výjezd z Kynžvartu relativně v pohodě a na vrcholu jsme se sešli všichni najednou.

Nejhorší bylo za námi. Po chvíli relaxu jsme se vydali dolů směr Lazy. V Bývalé Horní Žitné jsme ze silnice odbočili doprava a pod Vencovo vedením jsme se, kochajíce se panoramaty, po loukách pohupovali směr Studánka.

Tady se oddělil Bob s Mončou a Wernerem, kteří to přes Kostelku vzali nablíž na Sokolov.
My jsme po loukách pokračovali až na Dvorečky, spadli do Kynšperka, kde jsme u Zajíce naší pouť zakončili.

Jak bylo loni opravdu hnusně, tak jsme si to letos s počasím vše vynahradili. Výlet se zadařil, nikdo se neztratil, všichni jsme ve zdraví přežili, jen ty kopce jsou nějak vyšší a vyšší.