Berounská čtyřiadvacetihodinovka

Základní informace:

B24h – velká neznámá

Berounskou 24hodinovku jsme do našeho startovního plánu nezařadili jen tak pro nic za nic. Chtěli jsme to pojmout jako lehké testování, jak fyzických sil, tak těch psychických. Příští rok bychom rádi absolvovali legendární a extrémní ultramaratón Craft 1000 Miles Adventure, jehož zakladatelem je známý jablonecký biker Jan Kopka. I letos na startu tohoto závodu byla spousta bikerů, kteří říkali, že se uvidíme právě v Berouně, a o to víc jsme se sem těšili.

Start byl naplánován 19. 7.2014 na 12:00 a cíl, logicky, 20. 7.2014 ve 12:00. V pátek jsme tedy po práci, jako již tradičně, sbalili saky paky a pelášili do Berouna. V pátek v 19:00 jsme se totiž mohli vydat s průvodcem na seznámení s tratí. A to jsme taky stihli. Pak jsme skočili na pořádnou večeři a večer postavili zázemí pro celý tým.

Ráno dorazila Lenka s Tomášem (Lukášova sestra s přítelem), aby nám v průběhu závodu pomáhali se servisem. S blížícím se startem se stupňovala nervozita, což bylo naprosto logické. Nikdo z nás nevěděl, do čeho jde, každý měl v hlavě milión nezodpovězených otázek ohledně tempa, stravy, odpočinku... Musím tedy podotknout, že mě Lukáš už při cestě do Berouna malinko překvapil hláškou: „Zkusíme to vyhrát, ne?“. Já měl svůj interní cíl nastaven na 300km za 24h, ale vyhrát sem se nebál. Po seznámení s tratí naše představy nemusely být nereálné (teda kromě toho vítězství), byl to nádherný, docela technický 15km okruh s cca 300m převýšením. Až na pár míst se odpočívat moc nedalo, a tak jezdec musel být pořád ve střehu.

Je sobota 11:50 a tandem odvážíme do prostoru startu a opíráme ho o hrazení. Zde se totiž startuje ve stylu LeMans, takže každý biker musí ke kolu doběhnout. 12:00 a už běžíme vstříc 24hodinovému velkému neznámu.

Ve startovním balíku je znát kdo co jede, jsou tu totiž kategorie jednotlivců, dvou a čtyř členných týmů, a dokonce si někdo může dát „pouhých“ 12hodin, a podle toho nastavují i tempo. Jediné, co člověk čekal, je, že se prvních pár okruhů pojede ve vláčku, až se startovní pole natáhne a roztrhá. My jsme čekat nemuseli ani na pár okruhů, hnedka po prvním výjezdu jsme udělali pomalý defekt předního kola (trn akátu). Řeknu Vám, že to nebylo nic příjemného, naštěstí to bylo v relativně nízké rychlosti. Velkou výhodou takového typu závodu je, že máte na všechno relativně dost času. Ale ani tak jsme se s výměnou duše nikterak neflákali. Za necelých šest minut jsme byli zase v sedlech a ukrajovali další kilometry. Takticky jsme se domluvili, že se po čtyřech kolech vystřídáme v řízení. Mělo to hnedka několik důvodů. Čtyři kola řidiče nijak zvlášť nevyčerpá ani neomrzí, Lukáš uvidí a bude řídit ještě za světla a hlavně najede pár desítek kilometrů za řidítky, které opravdu řídí, což se bude hodit příští rok na Mílích. Průměrné kolo jsme jezdili kolem 45-50 minut, takže zbývalo cca 10 až 15 minut na odpočinek, občerstvení anebo třeba servis kola.

V okolí Berouna v tu dobu panovaly téměř tropické teploty, a tak po každém okruhu jsme zavítali na občerstvovačku doplnit prázdné bidony a slupnout něco rychlého do žaludku. V jednom okruhu jsme si tak pro sebe počítal, a výsledek byl ohromující. Kdybychom pokračovali v nastaveném tempu, pak po 20 odjetých kolech (cca 20hod) bychom vypili každý přes 15 litrů tekutin. Dobrá terapie, jak vyplavit pár ledvinových kamenů. Čtyři kola byly za námi a šli jsme na přenastavení posedu na tandemu. Lukáš i já jsme se těšili na změnu. Byli jsme domluveni, že minimálně první kolo pojede na seznámení.

Lukáš je totiž taky slušný střelec a tak jsem nechtěl trnout hnedka od začátku. Je to úplně stejně nové, jak pro něj, tak pro mě. Taky se musím učit a zvykat si na zadní pozici jako Lukáš na řízení. Dalším milníkem na trati byla dvacátá první hodina, tu jsme si hlídali jako ostříži. Po této hodině muselo být každé kolo osvětleno nepřerušovaným červeným a bílým světlem. Toto nařízení trvalo až do šesté ranní hodiny, kdy už bylo dostatečné světlo zase od sluníčka. Za porušení hrozila diskvalifikace, takže toto nikdo nebral na lehkou váhu. I my jsme proto měli přichystané světla a po třetím Lukášovu kole jsme je nainstalovali. V dalším kole jsme už museli svítit, a tak závod otvíral zase jiné dimenze. Po výjezdu do nejvyššího bodu tratě jsme byli ovšem dost překvapeni. Na horizontech nad Berounem se blýskalo a kupila se černá mračna. To nevěstilo nic dobrého. A taky že jo. Po chvilce se zvednul prudký vítr a na zem začaly padat celkem razantně velké kapky vody. S Lukášem jsme zodpovědně dorazili k našemu zázemí a hlavně do sucha. To už trať bičoval opravdu silný přívalový déšť doprovázený mohutným hřměním bouřky. Dalo by se říct, že toto mělo dosti zásadní vliv na celkový průběh celé 24hodinovky, tedy aspoň pro nás. Musím přiznat, že jsem tuto neplánovanou zastávku celkem přivítal.

A využil jí ke krátkému spánku. Samozřejmě jsem se i převléknul do suchého a čistého prádla. Ale i tak jsem cítil, že s mým pozadím není něco v pořádku. Zasolená vložka kalhot a posledních 20 minut jízdy v dešti udělali své. To ovšem není nic proti tomu, jak na tom byl Lukáš. 8 kol = cca 8 litrů zasoleného potu prolitého kudy jinudy, než přes vložku kalhot… Tady bych mohl poprvé parafrázovat úryvek filmového trháku Pulp Fiction – „ Jeho pr..l poznala středověk.“ Už před deštěm si stěžoval, že dost cítí kraj vložky v kalhotách. A déšť dílo dokonal. Jak jsem psal výše, zde se pro nás začal lámat chleba. I Lukáš šel nakonec spát. Ve čtyři ráno opět vyrážíme na trať. Zprávy z trati jsou všelijaké, ale už i pro tandem by mohla být sjízdná. Protrápíme se jedním kolem, trať je jedno blátivé kluziště, někde řidší někde hustší. Zde bych podruhé parafrázoval pro změnu primácký pořad Autosalon – soutěž v driftování. Naše jízda by uspokojila snad všechny fanoušky driftu, kdy jsme jeli přesně podle pravidel: „Raz, dva tři a pořád bokem.“ Tento okruh jsme jeli za 1hodinu a 40 minut. Totální peklo. S rozumem jsme se opět uchýlili do spacáků a v plánu měli už jen poslední čestné kolečko na závěr celé 24hodinovky. Výsledek byl 10 odjetých kol, což v přepočtu znamená cca 150km a 3000 výškových metrů. Na závěr bych chtěl zmínit, že celý závod probíhal naprosto bez sebemenších organizačních problémů, trať byla i v nočních hodinách skvěle označená a přehledná, občerstvovačky neustále doplňované, prostě paráda. Do závodu jsme byli přihlášeni mimo vyhlašované kategorie, ale jak jsem zmínil na začátku, pro nás to bylo spíše takové testování, než skutečný závod. Celé naše snažení bylo oceněno i organizátory, kdy jsme byli vyhlášeni po oficiálních kategoriích jako taková rarita závodu. Naproti tomu musím vyzdvihnout výkon Dády, která se po dramatickém závěru závodu umístila na skvělém druhém místě v kategorii ženy jednotlivci. Gratulujeme.