Habartovské běžky aneb Po stopách dolové činnosti

Základní informace:

Na rozdíl od loňska nám letos s počasím svatý Petr nepřál. Do poslední chvíle to vypadalo, že to ještě nějak ustojíme, večer jsem „proběhl“ celou trať na běžkách, ale ranní pohled z okna byl zdrcující – po sněhu ani památky. Došlo na nejhorší (tedy alespoň pro mě), bude se běžet s běžkami v ruce.
Trochu jsem měl obavy, co to udělá s přihlášenými závodníky, ale, jak říká Venca Beran, boj s nepohodou byl účastníkům vlastní, takže se nás sešlo relativně dost.
Někteří to pojali jako dvojboj, neb se na závod dostavili na bicyklu.

Po předloňském závodě sdruženém, kdy byl do běhu zařazen skokánek, loňském závodě s prvky obřího slalomu, jsme letos připravili zpestření ve formě biatlonu, ale to trochu předbíhám.
Po soustředění se v muzeu, kde jsme měli základnu, presentaci a krátké rozpravě, jsme se přesunuli na start.

Ve dvě hodiny, dvě minuty bylo odstartováno. Těsně po startu následovala odbočka ke střelnici, kde jsme otestovali štěstí ve střelbě. Původně jsem chtěl střelnici umístit až na závěr trati, kdy budou závodníci během vyčerpáni, tím pádem budou špatně střílet a tím pádem běhat více trestných koleček, ale mohutný vichr nám bral „střely“, tak jsme museli střelnici uklidit do závětří a aby byl závod regulérní a nemuseli jsme čekat, až se vítr utiší (jako při skocích), na návětrnou stranu jsme vyšponovali kus lajntuchu.

Po střelbě následovalo seběhnutí prvního převýšení zakončené nejprve Taxisovým a pak vodním příkopem.

Pak nastala poměrně nudná část závodu, která ovšem dovedla odebrat dost sil, které by se hodily pro zdolání posledního cross-country výšvihu k Masáku.

Nahoře už bylo hej. Od Masáku jsme pozvolna klesali kolem úlu, kde se právě k životu probouzeli včeličky (že by další zlomyslnost pořadatele?!?) k cíly. Zde jsme se konečně mohli trochu pokochat krásou okolní přírody a pěkným výhledem na panorama k životu se rodícího jezera Medard.

Pak už nás čekalo proběhnutí bolševníkovým hájkem a do cíle poslední skok.

Kategorii kluci vyhrál a i celkovým vítězem se letos stal Dejv Kopačka (nevím, jestli to náhodou nebylo tím psem ;-) ) před Milanem Panzerem ml. a Petrem Vazačem.

Lepé děvy vyhrála Dáda Kopecká před Evou Břízovou a Olinkou Novákovou.

Kategorii chlapi pak ovládl Pavel Berkis Berka před Liborem Břízou a Vencou Kindrátem.

Největším vítězem však byl Venca Sladký, protože celou trať odjel na „běžkách“ z první poloviny minulého století. Ani výkon Lukáše Kopeckého nebyl k zahození, protože celý sprint odběhl s mladým Kubou na zádech. Byli mezi námi i tací, kteří nechali na trati i svou krev.

Více informací ve výsledkové listině zde.

Po vyhlášení pokračovala volná zábava v diskusních kroužcích, někdy i párech, kterou nám skvěle zpestřoval Černý nebožtík band. Na naši akci se přijel podívat i starosta z partnerského města Lengenfeld.

Dále pak musím s radostí konstatovat, že začínáme s výchovou další generace kluků a holek z Kluče.

V neposlední řadě musím poděkovat našim sponzorům – Městskému úřadu v Habartově a pivovaru Hradní, všem pořadatelům a občerstvovatelům – Elišce a Petře!

Takže příští rok snad již se sněhem SKOL.
PS. A jestli někdo říká, že to nebyl závod, tak nevím, já jsem byl v neděli zbitej jako kůň.

Zde jsou nějaká videa z akce.
Sestřih z trati:

Nepřekonatelný Venca:

Zábava s úžasnými tanečními kreacemi (nakonec):

Protože jsem získal fota od několika kamarádů, bylo nad mé síly je seřadit chronologicky, tak jsem galerie alespoň roztřídil.