Základní informace:
| Co: | Dolomity na kolech |
| Kde: | Canazei a okolí |
| Kdy: | 9. - 16.7.2011 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
Sellaronda Trasa 212 pěší trasy Trasa 557 Trasa 213 Trasa 209
Letos jsme pro velkej bikesesion Rakousko vystřídali Itálií a nad hlavou plátěnou střechu pevnou – vyrazili jsme za bikovými zážitky do Dolomit do Canazei.
Výlet se rodil trochu s komplikacemi, ale nakonec jsme se na místě sešli, bohužel bez některých z nás, jako například Dejva, který si pár dní před výletem natrhl stehenní sval (i když diagnóza nebyla jednoznačná…).
Jelikož úroveň naší výkonnosti byla různá, vyselektovali jsme se nakonec do několika skupin, takže tento report nebude po dnech, ale po jednotlivých trasách, které by mohly býti i návodem k jejich zdolání pro případné následovníky.
Trasa 201 - Val di Falsa Bike Classic
Val di Falsa Bike Classic, tak se jmenuje jeden z nejhezčích bikových maratónů v Dolomitech a tak vypadala i trať naší první vyjížďky. Ve stručnosti je popsaná takto: těžká, 50,70 km dlouhá s 2350 m převýšením a dobou jízdy 6 hodin a 20 minut.
Po stopách tohoto závodu jsme se vydali podle doporučení mapy z městečka Moena.
Trať začínala hnedka u parkoviště v centru města, jenže jsme tento začátek nenašli a tak jsme zalovili v mapě a napojili jsme se na ní o kousek výš u tunelu,
kterým jsme přijížděli do městečka. Tím jsme zahájili úvodní stoupání, které nemělo konce. V řeči čísel to znělo asi takto: na 8,5 km jsme nastoupali cca 1200 m.
Celé stoupání vedlo po nezpevněné cestě, kde první polovina byla lesní, takže jsme byli chráněni před dotírajícími paprsky slunce a druhá polovina už vedla podél sjezdovek nad hranicí lesa. Ta už byla hůře sjízdná. Díky měkčímu podkladu se pláště do cesty nemohli tolik opřít a tak nám nezbývalo, než tu a tam zatlačit. Na vrcholu prvního výjezdu, některé z nás, čekalo nepříjemné překvapení. Tento kopec jsme mohli v klidu vypustit a nechat se nahoru vyvést lanovkou.
Po lehkém občerstvení
jsme sjeli k chatě Lusia,
kde jsme se na chvíli rozdělili. Já a Mari jsme vybrali od ostatních bidony a jako správný domestici se vydali po turistické značce č.623 ke studánce, kde je naplnili osvěžující alpskou vodou. Zbytek se odebral do útrob chaty, kde se dorazil kroupovou polévkou a tradičními špagety. Příjemně nás překvapilo, když obsluha ze sebe vydala pár českých slov jako třeba: houska, kroupy, ahoj a nashledanou.
Po tom všem nás čekal zasloužený první pořádný sjezd. Ten bych definoval jako klasický serpentinový sjezd ze zatáčky do zatáčky po širší šotolinové cestě. Po chvíli klesání jsme museli podle mapy odbočit doprava, kde nás čekal krátký výjezd, abychom mohli dál pokračovat ve sjezdu nad městečko Moena. U tohoto odbočení jsme si uvědomili, že tato trať není značená jako všechny klasické turistické cesty, ale má specifické ukazatele s názvem závodu Val di Falsa Bike Classic.
Když jsme přijížděli nad městečko Moena míjeli jsme mohutnou pevnost z 1. světové války. Vyfotili jsme si ji, a když jsme chtěli pokračovat, zjistili jsme, že má Zuzka defekt.
Zalepili jsme to samolepícím flastrem a vyrazili dál. To nás čekalo asi nejprudší stoupání dnešního dne, kdy tachometry ukazovaly cca 28 stupňové stoupání. Naštěstí byl povrch zpevněn betonem a úsek nebyl zas tak moc dlouhý, ale i tak si myslím, že jsme si ho všichni dost užili.
Pak přišel nádherný úsek singletracku, kde jsme si po úzké cestičce pohrávali s našimi oři.
Po té jsme vyjeli mezi baráčky a po krátké orientaci a doplnění tekutin u místní kašny jsme pokračovali dál do terénu. To nás čekalo závěrečné stoupání. V tomto stoupání si jel opět každý za své a na křižovatkách se čekalo. Po cestě jsme potkali koně a každý z nás si odfrknul, že to bylo ve výjezdu na ne ve sjezdu. Při jízdě Zuzka opět zahlásila defekt a tak jsme měli další nucenou zastávku. Na vině byla tentokrát odchlíplá samolepící náplast. Po výjezdu následoval celkem nezvyklý rovinatý travers,
kterým jsme se dostali k chatě Forestale Pociace. Od chaty vedl tolik očekávaný a zasloužený sjezd. Ten jsme si tak užívali, až jsme zapomněli odbočit a tak jsme pokračovali dál po cestě do údolí. V tom pro změnu zahlásil defekt Mari.
Vyměnili jsme duši, jukli do mapy a navrhli, že bychom si mohli sjezdík vylepšit trošku náročnějším klesáním po turistické cestě pro pěší č. 630. Bez okolků všichni souhlasili a tak jsme se vydali do údolí po této stezce. Dole jsme se napojili na naší původní trasu a pokračovali podél říčky údolím až k městečku Soraga a dál do Moeny.
U Moeny je v mapě naznačena ještě krátká odbočka, ale pro nedostatek času jsme se rozhodli pokračovat dál až do centra na parkoviště k autům.
Trasu bych hodnotil jako opravdu náročnou s nádhernými výhledy,
dlouhými výjezdy a rychlými sjezdy. Asi takovou jakou by jste čekali od alpského maratónu. Když to shrnu, najeli jsme 46,38 km za necelé čtyři hodiny.
Milan ml.
Mapa trasy:
Začátek
Sellaronda MTB Tour
Okruh kolem skupiny Sella jsme začali v Canazei, kde jsme si v infocentru zamluvili a objednali průvodce, kteří se ukázali býti velmi užitečnými. Nevím, zda lze tuto trasu absolvovat bez nich, ale pro návštěvníka, který je terénu neznalý, jsou tito průvodci téměř nezbytní, protože jsou zde doma a ví kudy se má jet, což nebylo vždy zcela jasné.
Tour začala pozvolným klesáním kolem říčky Torrente Avisio do Campitella, odkud nás lanovka
vyvezla na Col Roseola, kde se nám dostalo poučení, kterak jezditi na horách
a už jsme to šoupali směr Passo Sella.
Přes Rifugio Comici do Selva Gardeny.
Tam jsme lanovkou vyjeli na Dantercepies a přes Passo Gardena pomalu padali do Corvary.
Odtud nás vyvezla lanovka na Braia Fraida odkud byl krásný výhled na Monte Lagazuoi
Zde se cesta trochu vlnila až k první občerstvovně Baita Pralongia. Tady nás trochu pobavil Ivoš, který si spletl dózu na parmazán se slánkou a trochu „vylepšil“ svou grilovanou zeleninku.
Občerstveni jsme se pak spustili spíše zvlněnou, ale stále klesající cestou do Arabby.
Tady na nás čekala poslední lanovka,
jež nás vyvezla na nejvyšší bod okruhu 2478 metrů vysoký kopec - Porta Vescovo,
který nám poskytli úchvatné pohledy přes údolí na Marmoládu a také na super traverz, jenž na nás vyzývavě čekal.
Upřímně řečeno, na můj vkus mohl být svah trochu méně prudký,
ale přesun do další občerstvovny jsme zvládli všichni bez ztráty kytičky. Občerstvení jsme si zasloužili, neb traverzík skýtal i mnohá překvapení ve formě prudkých trháků.
Z rifugio Viel dal Pan nás čekala druhá část traverzu až na Col dei Rossi.
Zde nám průvodci ukázali kousíček bikeparku,
Leandro si zapíchal
a spadli jsme zpět do Canazei.
Musím říci, že to byl velký zážitek!
Zde je mapka celého okruhu se všemi technickými údaji.
Začátek
Trasa č. 212 - pohodová oddychová trasa
Tuto trasu, asi jako jedinou, jsme v různých tempech a různé době absolvovali všichni.
Vede proti proudu říčky Avisio do Penia, kde přes druhé parkoviště odbočuje do lesa. Zde vede pěkným členitým výjezdem k silnici k přehradě pod Marmoládou.
Zde se vyplatí sjet asi 30 m dolů do zatáčky a podívat se na malé peřeje, které tu vytváří potok, jehož jméno mi zůstalo utajeno.
Asi po jednom kilometru ze silnice sjede doprava na turistickou 605ku, kolem kamenolomu, po louce,
jež vás zavede až k nejzazšímu bodu, podél křížové cesty, kterým je občerstvovna Viletta Maria hotel. Zde lze učiniti občerstvení těla před dalším stoupáním.
Z chaty se musíte kousek vrátit a na křižovatce odbočit doprava a na silnici zase doprava. Dáte dvě tornante (vracečky) a jdete ze silnice doleva do lehkého stoupání po šotolinové, široké cestě.
Asi po kilometru budete na vrcholu trasy a začnete klesat zpět k Penii.
Po kratičkém hliněném trailíku se dostanete opět na širokou šotolinovou cestu s pěknými výhledy,
která vás dovede na významnou křižovatku, kde bych doporučil nejet vpravo, jak se má přímo do Penii, ale rovně. Cesta vás zavede zpět na silnici a můžete si dát pěkný sjezdík (první výjezd) proti srsti až k parkovišti v Penie.
Trasa měří cca 16 km a je na ní převýšení 540 m.
Canazei – Piz Boe - pěšotrasa
Kamča + OlčaCanazei – lanovka na Belvedere 2338m – okruh přes Rif.Viel dal Pan s výhledem na jezero Lago di Fedaia - sestup k lanovce do Passo Portoi - lanovkou na Rif. Maria Al Sass Pordoi – pěší výlet na vrchol Piz Boe 3152 m a zpátky stejnou trasou.
Krásné počasí, pěkná trasa – dva úseky s lanem - bezpečné, se sněhem a sněhulákem, nádherný výlet!
Canazei - Sassolungo - pěšotrasa
Kamča + Olča + DankaPo turistické podél Torrente Avisio do Campitella di Falsa 1440 m – lanovkou na Col Rodella 2485m - sejít k Passo Sella (2180m) – kolem Sassolungo Langkofel tzn. po trase 526 přes Rif. E. Comici a Rif. Vicenza Langkofelhütte (2253m) až k Rig. T. Demenz (2681m) chata na konci lanovky, sestup pod lanovkou do Passo Sella– zpět na lanovku Col Rodella
Chata Rif. Vicenza Langkofelhütte výborná kuchyně a obsluha dvě Slovenky ? s Dankou jsme se nasmály! Na zpáteční cestě trochu let kvůli poslední lanovce, ale i tak jsme se na chvíli zastavily, abychom si prohlédly italského píštícího sviště! (Předpokládam, že na Danky foťáku bude obrázek.)
Olinka
Začátek
Po turistických stezkách - 557
Oblíbeným směrem podél vody jsme sjeli do Campitella, odkud nás lanovka vytáhla na Col Rodela. Zde jsme po trase 529 sjeli k chatě Friedrich August. Při sjezdu foukal tak prudký vítr, že jsme měli občas co dělat, aby to s námi nezametlo.
U chaty jsme se napojili na trasu č. 557, která nás traversem vedla k Rif. Sasso Piatto.
Travers to nebyl úplně jednoduchý, neb byl proložen několika turistickými vložkami
i kamenitými trialíky.
Po občerstvení na Sasso Piatto,
kde byla milá a hezká slovenská obsluha, jsme se spustili po turistické trase č. 533 do údolí Val Duron.
Sjezd to byl rozmanitý od kamenité cesty
přes hlinité pasáže (z kterých si loupu strupy ještě dnes),
po úzké luční cestičky.
Až na mě jím byli všichni nadšeni.
Dole u Rif. Micheluzzi jsme se napojili na cyklotrasu 210/211, která nás zavedla zpět do Campitella
Začátek
Trasa 213 - kratší trasa
Trasa startuje trochu ukryta na opačném konci parkoviště lanovky z Penie do Sela Brunech.
Začíná poměrně ostrým stoupáním po široké šotolinové cestě
S častými výhledy na Peniu a Canazei.
Asi po 1,5 kilometru a 250 metrech výškových se před vámi otevře krásné široké údolí Contrin.
V jeho polovině je jakési vodní dílo, jehož význam mi zůstal utajen a za ním se údolí začíná zase pomalu zvedat k chatě Melga Cianci a odtud už natvrdo do řádnýho kopce k chatě Contrin (2027 m). Tam končí cyklotrasa a pokračují jen turistické cesty. Je zde kaplička a parádní výhledy na jižní stěnu Marmolády – královny Dolomit, která není tak známa
a kam jsme se až dostali.
Tady jsme dali občerstvení a ve spodní chatě ještě „kafíčko“. Byl tu supr chatár, který vyzpěvoval taliánské árie. Měli tu i vycpaného medvěda, takže jsem nemohl odolat a dát s ním foto, vždyť je ve znaku Marina.
Cesta dolů je pak stejná jako nahoru. Celkově měří 11 km s převýšením 674 m, je označena červeně, čili středně těžká, ale ten závěr bych zařadil na černou+.
Začátek
209 – Pozza – Mazzin – Monzon – Gardecia
Tato cesta Vás zavede na místa s pěknými výhledy na velkou část údolí Fassa a na ostré vrcholky oblasti Ciampede.
Na cestu jsme se napojili u městečka Mazzin. Jeli jsme po proudu levého břehu říčky. Díky tomu se nám zvýšila naše průměrná rychlost na cca 20km/h, což bylo na této akci dosti neobvyklé. Pokračovali jsme dál po proudu kolem městečka Pozza a po pár kilometrech za tímto městem jsme odbočili do leva, kde začínalo pořádné stoupání od říčky k městečku Vigo a dál do kopců. Když jsme projeli Vigem, cesta se už natrvalo změnila na klasickou šotolinovou, po které jsme stoupali až k horní stanici lanovky a turistickým chatám. Čekalo nás cca 750m převýšení. Cesta už byla značena klasicky turistickými cedulkami, které na každé odbočce udávají zbývající počet výškových metrů jež chybí nastoupat. Když jedna z tabulek ukazovala zbývajících 320 výškových metrů, a my jeli zatím bez odpočinku, bylo mi jasné, že tento kopec chce Zuzka zdolat bez zastávky. V tu chvíli jsem jí dojel a jen jsem se utvrdil v mé myšlence. Zuzka se mě citlivě zeptala jestli mi to vadí, no co jsem asi mohl odpovědět… ;-). A tak jsme pokračovali dál. Cesta poklidně stoupala až jsme se dostali k hranici řidšího lesa a najednou se proti nám postavila totální stěna.
Byla to část sjezdovky a cesta pokračovala po ní, chvíli jsme se s ní pokoušeli prát, ale byl to marný boj. Po cestě nám kola prokluzovala a mimo ní, v trávě, byly vždy po pár metrech odvodňovací kanály, které taky nebylo lehké zdolat, a tak nám nezbývalo než těch pár desítek metrů přetlačit. Od tohoto úseku už to nebylo daleko k vrcholu a sklon se také zmírnil, takže jsme nahoru dorazili celkem v pohodě.
Nahoře nás přivítala rozlehlá travnatá plošina s horní stanicí lanovky a dalšími třemi chatami kde se můžete občerstvit, děti si můžou zablbnout v dětským areálu s nafukovacím hradem a ostatní se mohou opalovat na volných lehátkách.
I my jsme si zde na chvíli odfrkli a pokračovali dál. To už nás čekal jeden z dalších serpentinových sjezdů. Jelikož jsme měli dostatek času i sil, tak jsme asi v páté serpentině odbočili a malinko jsme si prodloužili náš švih.
Byla tam odbočka na cestu č.208, která vedla k chatě Gardeccia. Takhle cesta se vrací do stejného místa takže člověk nemusí mít obavy, že by někde bloudil. Nebylo to ani nijak náročné. Nastoupali jsme dalších 154m a u zmiňované chaty se nám otevřel další z nádherných výhledů jako u předchozí horní stanice lanovky.
Na chatě jsme si dali zmrzku a pokračovali zpět k cestě č.209.
Tam nás čekal příjemný sjezdík pod lanovku a dál jsme se napojili na asfaltku která vedla do vesničky Monzon.
Část této asfaltky bylo popsána světoznámými jmény, z čehož jsme usoudili, že se tu jelo Giro. V Monzonu jsme na jedné z křižovatek odbočili do leva mezi baráky, kde se po čase cesta změnila opět na klasickou šotolinu. To nás ovšem čekalo už poslední celkem zanedbatelné stoupání kterým jsme se dostali k upatí vrcholků a začali jsme klesat hluboko do údolí do města Mazziny k cíli naší cesty.
V mapě je tato trasa popsána jako těžká, 20,70km dlouhá s necelými devíti sty metry převýšením a dobou jízdy na dvě a půl hodiny. Nám se trasa zdála jako jedna z nejhezčích a přivítali jsme tu i možné odbočení na jinou značenou trasu.
Mapa trasy:
Ještě malou poznámku k silničářům – je zde pro ně ráj. Na dosah je zde Passo Sella (které si Zbynďa za 55 minut dal), Passo Pordoi, Passo di Fedaia a další tratě na solidních silnicích.
Myslím, že se výlet povedl, nikdo si významněji neublížil, počasí se v celku také povedlo a Zuzka, mimo výlet, v sobotu vyhrála svou kategorii v Salzkammergut Trophy, k čemuž jí gratulujeme.
Pár postřehů závěrem:
- Bikové tratě jsou docela dobře značené
- V infocentru je k dostání velmi dobrá mapa okolí se značenými tratěmi i výškovými profily (na ně bacha!!!)
- Do bikeparku lze pouze s kompletním brněním a integrální helmou
- Za kola se na lanovce připlácí a obsluhy lanovek mají většinou polední siestu
- Ne všechny lanovky přepravují kola (v infocentru získáte přehled)
- Na centrální autobusové zastávce je pěkně udělaný přehled volných ubytovacích kapacit s možností okamžitého kontaktu
- Určitě se vyplatí najmout si průvodce a absolvovat Sellaronda Tour
- Na turistických cestách mají přednost pěšáci a počítejte s tím, že vám moc uhýbat nebudou!
- Všichni italští penzisté jsou na horách
Všechny galerie:
Trasa 201, Sellaronda, pěší trasy, Trasa 557, Trasa 213, Trasa 209, foto od Mariho + ze Zuzky závodů!!,Začátek
