Přejezd Českého lesa 2007

Základní informace:

Již po šesté jsme se vydali, my kluci z Kluče plus Zdeněk Tománek na Přejezd Českého lesa.
Odjezd byl trochu komplikován informačním šumem okolo termínu a také mými pracovními problémy, ale ve čtvrtek odpoledne jsme byli kompletní a v teple restaurace v Kozlech, kde jsem se ke klukům připojil. Pravda, někteří jedinci, pro tento den, vytýčeného cíle dosáhli i za cenu vlastního krveprolití.
Nicméně, večer dal zapomenout všem předcházejícím útrapám a stavění stanů po tmě bylo pak jen třešničkou na dortu prožitého dne.
Přijali jsme pohostinství ve formě nabídnutého prostoru k postavení stanu v blízkosti restaurace, protože naše oblíbená louka, kde jsme obvykle stanovali, byla zoraná. Noc byla teplá a pohodová až na malý omyl, kdy si mě Zdeněk spletl s chrápajícím Lubošem a náš stan s jejich, zato ráno bylo šokující. Spíš, najednou slyšíš hrozný kravál jakoby okovaných bot, otevřeš oči a přes plátno stanu vidíš výstražné majáky, v tom do toho nějaké pokyny amplionem v němčině a následovala předzpívávaná liturgická píseň…. Myslel jsem si, že jsem se probudil někde na Václaváku, vysápali jsme se ze stanů, abychom viděli procesí desítek, když řeknu, že jich bylo kolem stovky, nebudu daleko od pravdy, německých poutníků, kteří táhli poutí na Chlum sv. Máří. Ještě neodezněly jejich kroky, když je už vítaly zvony na Loretě u Hrozňatova. Naštěstí jsme ještě zabrali.
Ráno jsme díky Jaromírově roztrhlému plášti stihli i v Kozlech posnídat Zjišťujeme, že logistika našeho výletu se stává dokonalejší a dokonalejší. Trochu se nám posouvají priority, kdy ustupujeme od toho, abychom nepotkali živáčka spíše k tomu, abychom toho tolik nemuseli s sebou tahat…. No, nebudu to dále komentovat. Čekala nás Královská etapa okolo Dyleně do Rozvadova, kdy se pohybujeme v průměrně nejvyšších polohách výletu a kdy je terén více než vlnitý. Standardní zastávkou je pak Střed Evropy, který nesmíme minout a vzdát mu hold .
V Brance, která je už také pravidelnou zastávkou, měli v "našem" penziónu zavřeno a díky tomu jsme objevili pěkné bistro s příjemnou obsluhou s neporovnatelně lepším sortimentem. Po občerstvení se nám uvolnila cesta k Rozvadovu. Naše již stálé restaurační zařízení bylo stále na stejném místě a dokonce nás poznala i obsluhující servírka, která nás za věrnost počastovala dobrou slivovičkou. Po večeři jsme již za tmy pokračovali na naši louku jelenů. K večeru se vyjasnilo a noc byla nadmíru studená. To však jelenům nevadilo, neb řvali jako v říji tak, že je tentokráte ani Luboš svým "spánkem" nezahnal, jako před třemi roky, kdy se stal na louce králem.
Jak studená a bezoblačná byla noc, tak studené bylo i ráno, ale navíc plné šedých mraků . Ty nás provázely téměř celým sobotním dnem. Ještě musím připomenout incident v Železné, kde bezohlední zabijáci naháněli kačeny na rybníce z jedné strany na druhou stříleje po nich, přičemž broky padaly i na přilehlé tržiště s benzínovou pumpou a bufík, kde jsme právě snídali. To jsme nenechali bez povšimnutí a "napráskali" je právě přijezdivší hlídce policie. Jak dopadl jejich zásah nevíme, neb jsme byli již na cestě pryč.
Minuli jsme naši občerstvovnu Pod Pleší s tím, že se naobědváme v Rybníce. A opět překvapení, nově otevřený restaurant nesrovnatelně lepších kvalit než nám dosud známý, právě zavřený. Pak už stačilo přejet hřebínek pod Haltravoua byli jsme v Caparticich, místě našeho posledního noclehu. Kachnička s červeným zelím k večeři v restauraci na Výhledech se stala již tradicí.
Neděle je pak zasvěcena výjezdu na Čechov , který se nám za námahu odplatil roztrhanou oblačností a sluníčkem a přesunem do Domažlic

Začátek  Galerie   Mapa trasy