Základní informace:
| Co: | Přejezd Krušných hor |
| Kde: | Děčín - Habartov/Sokolov |
| Kdy: | 8.5.2008 - 11.5.2008 |
| Účastníci: | Milan Panzer st., Anna Panzerová, Jaromír Brož, Štáňa Brožová, Luboš Suchý a Toník Matějec (Pavel Vaško) |
Jaromír dostal nápad, já jej podpořil a Toník zrealizoval. Tak by se dala jednoduše popsat Expedice Krušné hory. Proč expedice? To proto, že tak přejezd definoval Tonda, protože expedice lépe vyjadřuje to, že se nejednalo jen o jakýsi přejezd, ale o to abychom po cestě někde nezhynuli. Takové z toho měl obavy, ale ukázaly se jako plané. To ale trochu předbíhám. Jelikož jsme cestu naplánovali jako rodinný výlet, využili jsme i svátku k prodloužení víkendu pro jeho realizaci. Tonda celou cestu naplánoval, předem projel trasu automobilem, zajistil ubytování, vytiskl mapky a na nás zbylo už jen to šlapání do pedálů.
Den první - čtvrtek.
Takže vyrazili jsme ráno v 6:43 ze sokolovského nádraží vlakem směr Děčín (s přestupem v Ústí n. Labem). Vlak vypravovaný v Chebu měl již čtvrthodinové zpoždění, takže cesta začala optimisticky. Překvapilo nás (konzumenty kilometrů výhradně autem spořádanými), že jízda vlakem byla vcelku krátká, takže automobilem bychom na stejné vzdálenosti měli opravdu co dělat, abychom tam byli stejně rychle. Cestu jsme si zpříjemňovali občerstvením, takže jsme byli v Ústí coby dup. Tam jsem přestoupili na motorák - malé upozornění pro případné následovatele - byla zde poměrně velká tlačenice s koly, protože byly přepravovány ve vagonu, ne v hytláku.
Děčín nás přivítal zalitý sluncem, takže jsme se trochu přeoděli a také prvním vydatným stoupáním (180 - 723 m n. m.). Metry to byly, ale nebylo to tak hrozné, jak nás Toník strašil (nebo jeho Jarin je už také trochu dýchavičný :-)). Odměnou nám byly krásné výhledy z Děčínského Sněžníku jak do Němec, tak i do údolí Labe v Čechách.
Ze Sněžníku, jsme jeli kolem Severních stěn Tiských stěn, brnkli si poprvé o hranicí s Německem a spadli do Petrovic (470 m n. m.). Tady jsme si udělali okružní výlet kolem statku, překonali kótu 600 m n. m., abychom spadli zpět do Petrovic, asi o 328 m od místa, kde jsme Petrovice opustili. To bylo keců, dovedete si to určitě představit. A přitom to byla taková pěkná vyjížďka.
Pak nám již nic nebránilo vysápat se Krušnohorskou cyklistickou magistrálou zpět na náhorní planinu (cca 750m n. m.) a dorazit do cíle první etapy do Adolfova.
Ještě malá poznámka: Ráz této části Krušných hor je odlišný od toho, který známe odsud. Kopce nejsou tolik zalesněny a rozsáhlé pastviny či pole jsou předěleny dlouhými stromořadími.
Technické údaje: Délka trasy - 46 km, převýšení - 1105 m, průměrná rychlost 12,2 km/h, ubytování - Ski hotel Adolfov; 350,- Kč se snídaní; hodnocení 3-4 z pětistupňové škály.
Den druhý - pátek.
Lehkým vlněním jsme nasbírali nějaké výškové metry a dovlnili se přes Cínovec
až na moldavské nádraží, kde oplývají nejlepší gulášovou polévkou v Krušných horách a širokém okolí (vyjma polévek našich manželek, samozřejmě). Zde nastalo dilema - jet dál po silnici, či to vzít přes kopec po turistické značce. Druhá varianta zvítězila (i když se dodnes nemůžeme shodnout, kdo ji (Jaromír) prosadil) a tak jsme jeli přes pastviny.
Znáte to pastviny, krávy, všechno zdupou, určitě zdupali i turistické značení a tak jsme si pastviny projeli, či spíše protlačili křížem krážem, někteří z nás (já a spol) křížem krážem a zpět. O to radostnější bylo opětovné shledání se silnicí. Byli jsme konečně zpět na ní a klesali jsme k údolní nádrži Fláje.
To jsme ale netušili, že největší minela našeho výletu je ještě před námi. Po zkušenostech z nedávné historie se vedení ujal Toník (musím ho napráskat) a ten si jaksi nevšiml, že na Flájích musíme přes hráz a do kopce. Jeli jsem tedy mimo hráz a dolů - jednodušší varianta. Zjistili jsme to až v Českém Jiřetíně po pěti kilometrech jízdy z kopce. Řekli jsem si, že se tedy už vracet nebudeme, že pojedeme alternativní trasou. Navíc jsme už byli docela hladoví a první lákavá nabídka vybrané krmě na poutači u silnice nás přiměla k zastavení a k navštívení této restaurace. Při příchodu dovnitř, kdy zřejmě vlastník povídal manželce u pípy: "Máme málo piva, nedávej jim už pivo!", tak toto nás mělo varovat a když následovalo: "Pivo je jen k jídlu a k jídlu jen ryby.", bylo rozhodnuto - ne vše, co je psáno, je i dáno. I opustili jsme tento restaurant a ani nám to nebylo líto, navíc heslo "Pivo je jen k jídlu a k jídlu jen ryby" se stalo okřídleným.
Občerstvení jsme pak našli v německé restauraci na českém území. Jaromír byl u vytržení, protože se tam podávaly omáčky a guláše se zelím a knedlíkem, což mu připomnělo jeho mladá léta. Mluvilo se tam lámanou češtinou, ale krmě byla dobrá.
Z Jiřetína jsme to pak vzali po lyžařské magistrále, kolem hranice směr Klíny, kde jsme se napojili na původní trasu, která nás odvedla až na Horu Svaté Kateřiny.
Technické údaje: Délka trasy - 67 km, převýšení - 1320 m, průměrná rychlost 12,3 km/h, ubytování - Eurorelax Hora Svaté Kateřiny; 290,- Kč se snídaní; hodnocení 1 z pětistupňové škály.
Den třetí - sobota.
Protože nás čekala královská etapa s výjezdem na Klínovec a některé jedinky toho měly plné kecky, rozhodli jsme se neexperimentovat a jeli na jistotu. Trasu Toník naplánoval jako přeshraniční, tak jsme se kousek svezli i v Německu. Přes to, že se jednalo sasíky, nutno přiznat, že hraniční čára zde nebyla pouze formalitou, ale byla poznat, především pak na přechodu zpět. Kostelík v Kaleku byl malebný, ale když jsem se otočil o 180°, tak jsem raději nefotil.
Zajímavým místem pro zastavení byla vodní nádrž Přísečnice, která zatopila údolí, kde kdysi stálo svobodné horní město Přísečnice. Prvním písemným dokladem o tomto místě je listina z doby krále Jana Lucemburského z r. 1335. Město bylo známé svou hornickou a hudební minulostí a s okolními obcemi Rusová a Dolina mělo asi 5500 obyvatel. Po odsunu německých obyvatel v roce 1946 začalo chátrat a mnohé domy byly zbořeny.
Mezníky dějin města:
Kolem 1200 začátek osidlování
1340 nálezy stříbra na hoře Kremsiger
1533 stříbrná horečka, za hrabat Šliků město začíná vzkvétat
1546 povýšeno na "královské horní město"
1617 stává se "svobodným horním městem"
1641 bitva u Přísečnice za třicetileté války
1811 velký požár - hoří 307 domů, 11 mrtvých
1882 založena hudební škola
1906 Přísečnice okresním městem
1918 začlenění do ČSR
1938 připojení k Německé říši
1946 odsun německých obyvatel
1971 - 72 stavby 50 m přehradní hráze
1973 - 74 odstřel všech budov ve městě
Cesta pak pokračovala podle plánu a bez zkratek přes České Hamry, Kovářskou, Nástup, kde se od nás oddělil Luboš, až na Klínovec. To už bylo vyhráno - na Božák je to už jen z kopce!
Technické údaje: Délka trasy - 71 km, převýšení - 2241 m, průměrná rychlost 12,2 km/h, ubytování - Penzion 47 ; 300,- Kč se snídaní; hodnocení 2 z pětistupňové škály.
Den čtvrtý - neděle.
Na Božáku, to bylo už jako doma. Trasa z něj byla vedena klasicky po ose Horní Blatná - Jelení - Rolava - Přebuz - Šindelová - Rotava nádraží - Studenec - Habartov/Sokolov. Takže nic nového už mnohokrát projeto, tedy bez většího komentáře. Krátké vyhodnocení v našem druhém obýváku - na Myslivně a pod sprchu domů.
Jo, skoro bych zapomněl, v sobotu večer se k nám připojil Pavel Vaško, který nám na Zaječí hoře ukázal vyhlídkový posed s úžasným výhledem na celou západní část Krušných hor.
(detail panorama lze ještě zvětšit)
Technické údaje: Délka trasy - 64 km, převýšení - 857 m, průměrná rychlost 13,5 km/h, ubytování - doma ; cena - paušál se snídaní; hodnocení dobrý z pětistupňové škály.
Co říci na závěr. Perfektní výlet, lepší počasí jsme si nemohli přát a VELKÝ dík Tondovi za organizaci.
Galerie:čtvrtek
pátek
sobota
neděle
Začátek
