Expedice Krušné hory 2010 - aneb výlet pro naše manželky

Základní informace:

Letos jsme Expedici z dění májových oslav přesunuli na konec léta, nicméně program byl téměř stejný, jako při předchozích dvou ročnících. Říkám téměř, neb jsme se v minulosti prali s prvním ubytováním, konkrétně s jeho kvalitou, až jsme se letos snad trefili.
Jak jsem psal, program byl stejný, zážitky téměř také, proto zde shrnu pouze nějaká fakta, která mohou býti nápomocna případným následovatelům tohoto přejezdu Krušných hor, a občas je proložím sporými postřehy.

Čtvrtek

Protože jsme museli jet až do hotelu Komáří vížka na Komáří hůrce, přivstali jsme si a vyrazili dřívějším vlakem, tedy odjezd vlakem ze Sokolova v 6:40, v Ústí přestup na Děčín, kde jsme byli v 9:43. Tento spoj je lepší než pozdější (8:40), protože z Ústí do Děčína jede „plnotučný“ vlak ne motorák a není tedy problém do něj dostat kola, což do motoráčku vždy byl.
Výlet začal velkou taškařicí už ve vlaku, když jsem po přestupu v Ústí zjistil, že jsem nechal v kupé na věšáku foťák. Ani okamžitý atak průvodčí, která se ochotně spojila s odjeduvším vlakem, nepomohl a, někomu jsem holt udělal radost. Navíc byla ohrožena dokumentace našeho výletu. Toto jsem nakonec pořešil tím, že jsem zavolal Toníkovi, který dostal nějakou infekci do nohy, čímž nemohl na kolo, přesto nechtěl o akci přijít, tak nám dělal motorizovaný doprovod.

Tonda tedy svolil a přijel za námi do Komáří hůrky i se svým cestovním foťáčkem.

Děčín nás přivítal provazy deště, které byly silnější než naše trpělivost, takže jsme nasadili pláštěnky a vyrazili směr Děčínský Sněžník. Na náhorní planině přestalo pršet, avšak déšť nám odebral přesně tolik sil, kolik bychom potřebovali k výjezdu na vyhlídku, takže jsme letos Sněžník vynechali.

Vyhlídka z Komáří hůrky byla nejhezčí, co jsem po cestě viděl!!!

Rekapitulace

Etapa: Děčín – Komáří hůrka; 45 km; převýšení 935 m.

Pátek

Asi nejhezčí etapa – Komáří hůrka přes Cínovec, Moldavu, Fláje na Horu Sv. Kateřiny.

Cínovec je stále zchátralejší.

Na Moldavě měli stále stejně dobrou gulášovku.

Přehrada Fláje

Ještě nikdy jsem nehladil chlupatou kozičku – a je to docela příjemné ;-), kozička byla přítulná do té míry, že začala Lubošovi žrát jeho fungl novou bundu, takže jsme ji museli zapudit.

Cíl etapy - Hora Sv. Kateřiny

Rekapitulace

Etapa: Komáří hůrka – Hora S. Kateřiny; 52 km; převýšení 816 m.

Sobota

Královská etapa – Hora Sv. Katřiny, Kalek, přehrada Přísečnice, Kovářská, Klínovec, Boží Dar.

V hostinci U Inky v Načetíně pozvedli komfort zasklením verandy, čímž vznikla i pěkná zimní zahrada – moooc pěkné.

Zdálo se mi, jako by kolem Přísečnice zase vyrostly nové větrníky.

Cestu z Kovářské jsme si chtěli trochu usnadnit, ale stará mapa, staré značení a asi i stará hlava na to měly jiný názor a tak jsme probádali cca 4 km nových a v podstatě nepotřebných cest...

Z Klínovce se podařilo pouze jedno foto… a panorama

Rekapitulace

Etapa: Hora Svaté Kateřiny – Boží Dar; 67 km; převýšení 1420 m.

Neděle

Boží Dar, Horní Blatná, Jelení, Přebuz, Rotava, Studenec, Habartov – Kluč

To už je taková domácí etapa, která může překvapit snad jen počasím, které tentokráte vyšlo nadmíru.

Na Jelení je klobáska, páreček i segedín standardní a přesto, že poslední stoupání na Studenec má zhruba 220 m převýšení, protože jsme už doma, tak se takovým nezdá.

Rekapitulace

Etapa: Boží Dar – Habartov; 63 km; převýšení 685 m.

Co na závěr. Výlet pro naše manželky se podařil i přes to, že nás trochu pozlobilo počasí, Toník i přes svůj handicap to nevzdal a byl s námi, ubytování klaplo bez výhrad, během výletu jsme zase nezhubli :-(, prostě vydařená akce, za jejíž organizaci Tondovi velký dík!

Zde jsou ještě odkazy na ubytovací zařízení, které jsme po cestě využili:
(http://www.komarivizka.eu/uvod.html)
(http://www.eurorellax.wz.cz/index.htm)l
(http://www.pension-svaty-petr.cz/)

Zde je mapa trasy, která byla 226 km dlouhá s převýšením 3856 m. Pakliže to někomu nahlásí, že nemá nainstalovaný GoogleEarth, může to udělat na tomto odkazu.