Základní informace:
| Termín: | 5.6.2004 |
| Účastníci: | Tandem Panzer |
| Lokalita: | Jizerské hory - Bedřichov |
5. června 2004 se konal další závod, na který jsme se natěšeně přihlásili. Byla to Jizerská padesátka začleněná do Enervit Cupu.
|
| Jezero |
Do Bedřichova jsme dorazili již v pátek večer a se svými přáteli obsadili celou chatu u Jakuba. Z minula se zde traduje hec, ve kterém jde o to, kdo vyjede na kole nejvýš k chatě.
Okamžitě po příjezdu, jsme zkompletovali tandema a vyrazili na zkušební vrch. Z přiložené fotografie je zřejmé, že z parkoviště je to na svah přes takový břeh a ten se nám, jak se ukázalo později, stal osudným. Při jeho překonávání nám totiž v kole něco křuplo. Okamžitě jsme zastavili, neb jsme si mysleli, že nám přeskočil již vytahaný primární řetěz na převodnících a řekli jsme si, že techniku nebudeme extrémně před závody zatěžovat a zkusíme kopec vyjet až po. Nahoře jsme pro jistotu ještě trochu vypnuli řetěz a odebrali se ubytovat.
V noci začalo pršet jako z konve a vyhlídky na pohodové počasí, které celý týden bylo, byly pryč. Měli jsme startovat v druhé vlně, tedy v 9:35, na start to bylo tak kilometr do kopce, tak jsme díky počasí moc nespěchali. Stalo se neuvěřitelné a v 9:15 přestalo pršet. Sedli jsme na kůň a vyrazili na start. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme plynule šlapali, avšak kolo se sotva hýbalo – jako by nám „prokluzovala spojka“. Co teď. Vyběhli jsme tedy ke startu (pro mne neuvěřitelný výkon – běžet kilometr do kopce) v naději, že tam bude nějaký servisní stánek a že si tam vyměníme ořech, který nám již v minulosti dvakrát praskl. Bohužel tam nebylo nic!?! Viděl nás tam jako zmoklé slepice Honza Pošvář a houkl na nás, abychom sjeli dolů a sebrali zadní kolo jeho manželky. To jsme také udělali. Úplně nevzbuzovalo naší důvěru, protože ráfek nebyl zdvojený a zadní kolo dostává na tandemu dost zabrat, ale co nám zbývalo jiného – závodit jsme chtěli. Na start jsme dorazili, když už byla připravena čtvrtá vlna, takže devět set závodníků bylo již na trati. Protože nás organizátoři nevybavili čipy, jak bývá zvykem, ale jakýmisi čárovými kódy, houkli jsme na pořadatele, aby nás přeřadili do třetí vlny a vyrazili jsme na trať.
|
|
|
| Na trati | Řidič tandemu - Milan | Servis pro řidiče |
Jen co jsme se vyškrábali na hřeben, začal stíhací závod s časem i s konkurencí. Na zvlněném profilu jsme byli opravdu rychlí a opravdu jen velmi zřídka nás někdo předjel. Byly úseky, kdy se cesta, kdysi široká lesní, zúžila do jednoho pruhu, ale Milan dělal, že se ho to netýká, držel svou stranu a v těchto partiích jsme předjížděli i dvacet závodníků najednou. Prokousávali jsme se takto dopředu, prakticky až do konce. V cíli jsme zjistili, že nás organizátoři samozřejmě do jiné vlny nepřeřadili a podle oficiálních výsledků jsme skončili 304. Podle našeho dosaženého času a srovnání s výsledkovou listinou jsme pak dojeli kolem 180 místa, což nebylo až tak špatné. Nejdůležitější však bylo, že nám kolo vydrželo a díky Janě jsme závod vůbec absolvovali.
|
|
|
| V cíli | Se Zajochem | Detail nohou ... |
|
|
| Honza Pošvář | Venca Nykodým |
Nedá mi to, abych se trochu kriticky vyjádřil k organizaci závod. Kamarádi, kteří mě znají, mohou potvrdit, že nejsem žádnej chrt, ale za 400,-, popřípadě 600,- startovného by si účastníci zasloužili alespoň to upomínkové tričko. V přiložených taškách jsme našli asi dvě kila prospektů, minerální vodu Poděbradka (nevím jestli ji pořadatelé museli koupit) a energetickou tyčinku, abych nezapomněl, v cíli byla k mání klobása a pivo z místního pivovaru. Měření času pomocí snímání čárového kódu, též nebylo nejšťastnější a když na bedně stojící dětičky za padesát korun startovného nedostali ani diplom…., tak to bylo smutné. Ať chci, nebo ne nemohu se ubránit dojmu z čistě výdělečného podniku.
|
|
| Lucinka Nykodýmová | Kačka Nykodýmová |
Nicméně víkend strávený s kamarády tento zápor bohatě vyvážil a příště pojedeme zase. Sice asi ne oficiálně, ale do Jizerských hor se vrátíme.
|
|
|
|
Koljovo narozeniny (hobl) |
Večerní zpívaná |
Jana Pošvářová (mezosoprán) |
