Svatováclavský podzim

Základní informace:

Pro zdařilost a úspěšnost loňské akce i letos Míra Soukup uspořádal Svatováclavský podzim a vypadá to, že se, jako Liborovy Velikonoce, stane asi tradičním.

Letos jako základnu zvolil penzion IAT v Kladrubech a hned na začátek musím říci, že to byla dobrá volba! K výpravě jsme se připojili až v pátek ráno a po ubytování jsme vyrazili na kola.
Trasa vedla, jak jinak, ke kladrubskému klášteru.

Benediktýnský klášter založil roku 1115 český kníže Vladislav I. na staré obchodní cestě z Prahy do Bavor. Vladislavův náhrobek je v klášterním kostele u hlavního oltáře. Původně románský kostel byl přestavěn s použitím barokních prvků a roku 1233 za přítomnosti krále Václava I. vysvěcen.
Po významných majetkových tahanicích a po třicetileté válce, kdy církev využila své kunjuktury, mohlo dojít k rozsáhlejší opravě chrámu P. Marie. Přestavbu vedl Jan Blažej Santini Aichel a byla dokončena roku 1726.
V interiéru jsou mimo jiné i díla z dílny Mistra Matyáše Bernarda Brauna.
V roce 1785 byl klášter císařem Josefem II. zrušen a po té využíván feudálními majiteli k hospodářským účelům.
Roku 1975 přebírá tuto památku do své péče stát.

Po venkovní prohlídce kláštera

jsme se vydali na východní okruh kolem Kladrub. Poměrně brzy jsme se dostali z dosahu asfaltu.

Naše cesta pokračovala přes Heřmanovu Huť do Stoda, kde jsme dali občerstvení.

Stod byl i nejzazším místem dnešní etapy. Zpět jsme se vraceli přes Kostelec, kde Bóra navázal frointšaft s místním starostou, který nás obdařil pohlednicemi obce, Bóru pak místní bibliografií.

Domů jsme dojížděli, když bylo Slunce již těsně nad obzorem.

Večer pak byly masité orgie, kdy jsme museli doplnit vydané kalorie, za pomoci z domova přinosivších elektrických grilů, které zpracovávaly masa různá, avšak skvělá.

Sobota

V sobotu se jela balónková jízda.

Včera na východ, dnes jsme se vydali na západ od Kladrub. I tentokráte jsme se snažili využívat potenciálu kol horských.

V Benešovicích jsme se zastavili v konzumu na svačinku

a pokračovali dál na západ. Ve Skviříně, když jsme na sebe čekali, jsme dostali za vyučenou od místní obyvatelky, když jsme si dovolili zastavit na trávě před jejím domkem. Záměrně neříkám na trávníku, neb plocha, kterou jsme využili, měla do pěstěného trávníku daleko tak jako já na Mars. Nicméně byl to její soukromý pozemek, tak nás vypakovala! Byl to domek s číslem popisným 37, tak si na babu dejte pozor!
No, odtud to byl už jen skok do Boru, kde jsme zrestaurovali svá těla a omrkli místní zámeček.

Původní vodní hrad pánů ze Švanberka byl přestavěn na neogotický zámek nacházející se v údolí Lužního potoka.

Naproti zámku stojí loreta, která byla založena roku 1668 majitelkou panství Isabelou von Götzen rozenou Trčkovou z Lípy a jejím manželem.

Kousek za Borovanami měli místní rybáři soutěž s piknikem. Když jsme projížděli kolem rybníka, velmi srdečně nás pozvali na pivo a dokonce i na nějaké pochutiny.

Bylo to milé a ve velkém kontrastu s babou ze Sviřína.

Kousek před koncem etapy Žabovka píchla. Když ji Venca dojel a zeptal se ji, chtíc si udělat obrázek o velkosti díry, kterou má hledat, jak rychle jí to ušlo, bezelstně a bez mrknutí oka mu sdělila, že na tom kole jede už od rána…..

I vyměnili jsme duši, když jsme díru neobjevili a dojeli zdárně domů.

Večer nás čekala opět opulentní hostina a zpěv do druhého dne.

V neděli po snídani se skalní borci vydali na poslední vyjížďku a někteří z nás odjeli do svých domovů.

Byla to vydařená akce s pěknou přírodou, kam bychom se asi sami nerozjeli. Ubytování v příjemném prostředí se vstřícnou obsluhou, prostě paráda. A za všechno může Míra (asi a spol)! Díky.

Zde jsou staženy trasy z GPSky, avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.

A ještě obrázky z celého výletu: