Základní informace:
| Co: | Výlet s krasličákama do Alp |
| Kde: | Leogang - Rakousko |
| Kdy: | 15. - 17.6.2007 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
Výlet pořádali kluci z Kraslic a okolí soustředěni okolo známého bikového mága, servismana a zásobovače náhradními díly i novými biky Ivoše.
Sjezd jsme měli na Svatém kříži a pokračovali po německých dálnicích do Rakous. Po cestě jsme ještě na jednom odpočívadle, které si z pochopitelných důvodů mé pokročilé sklerózy již nepamatuji, nabrali pražskou odnož našeho výletu a juchali jsme směrem k našemu cíli.
Leogang, jak jsme poznali, mluvím teď o nás klucích z Kluče, je mekkou bikových šílenců freerideaků či downhilláků (nevím přesně jaký je v tom rozdíl), říkám jim prostě klokani - skokani. Zaparkovali a i utábořili jsme se na obytném parkovišti 
hned pod hlavním areálem s kabinkovou lanovkou (836 m n. m) na vrchol Asitz (1870 m n. m). Po nezbytném zabydlení jsme se, tedy klokani-skokani, okamžitě vrhli k lanovce, prozkoumávajíc, různé cenové tarify podmíněné různou dobou platnosti jízdenek na lanovku. Popravdě řečeno, nám švihařům, jak nás zase častují oni, tedy klasickým crosscountryovým jezdcům bylo použití lanové dráhy trochu proti srsti, neb jsme ji pro vyjetí na nějaký vrchol ještě nikdy nepoužili, ale neznalí terénu a pod vlivem atmosféry jsme tedy koupili jednotlivé jízdné, že se uvidí. A vidělo! Kopec to byl úděsnej, při své výkonnosti odhaduji, že bych nahoru vyjel někdy ve tři odpoledne totálně na šrot, sjel bych dolů a tím bych pro dnešek skončil. Jako důkaz pro toto tvrzení bylo to, že lanovka nekončila úplně na vrcholu vrcholovatějším, ale zbývalo na něj co by kamenem dohodil. Tedy jsme ho dali. Pravda, ujeli jsme jen 300 m, ale 100 výškových!! - prostě 1:1 a tvrdá dřina 
. Po tomto poznání jsme situaci přehodnotili a po dobu tohoto výletu jsme udělali výjimku a na kopce jsme se vyváželi.
Po rekognoskaci terénu a za přispění Mariana, který zde již byl, jsme se vydali prozkoumati západní část hřebenu od Asitze 
, tedy my švihaři, klokani se vrhli vstříc adrenalinu při jízdě volným pádem. Zprvu to byla cestička pěknými traverzíky, která se po několika kilometrech stala cykloturistikou, neb se proměnila v cestu pro pěšáky. Abych to zkrátil, na konci cesty jsem měl na tachometru 21 km, někteří měli i 22 km, byli schopni jet déle, ale všichni jsme tak 3 - 4 kilometry nesli. Hold musím vzdát Zuzce, která toto martýrium snesla bez jediného ceknutí a dokonce to vypadalo, že se jí to i líbí.
Večer jsme se zabivakovali v místním přístřešku 
, protože to vypadalo na déšť. Po té, co vítr s deštěm odsunul asi o metr Mariho stan, se náš odhad se ukázal býti správným. Odvážní dobrovolníci vyběhli, stany přivázali k sobě a zatěžkali kameny, čímž byla situace vyřešena.
Druhý den nás Mari vyvezl do okolí. Naší domovskou lanovkou jsme vyjeli na Asitz a druhou stranou sjeli do údolí Saalbachu. Zde musím připomenout humornou příhodu, kterak Zbynďa projel ohradníkovou brankou nabitou elektrickým proudem. Nicméně byl tak rychlý, že mu to došlo až když byl za, na rozdíl od Milana ml., který výkon ohradníku několikrát okusil než jej překonal. V Saalbachu jsme opět použili lanovky k vyjetí na Schaltberg (2095 m n. m) 
- nejvyšší bod naší výpravy, který leží na opačném hřebeni údoli. Nahoře jsme byli trochu nervózní, protože se hnaly olověné mraky a my nevěděli kudy dolů tou nejoptimálnější cestou. Vyrazili jsme docela hezkou cestou, která asi po 10 minutách jízdy skončila. Přenesli jsme tedy kola i sebe na něco, co v zimně asi bylo sjezdovkou. Prostě jeli jsme nahoru lanovkou, abychom pak mohli dolů kola tlačit! 
Ne, naštěstí takový spád a terén sjezdovky trval asi tři - čtyři sta metrů, pak jsme si to jen svištěli dolů do údolí a ještě se vyhnuli dešti. Byli jsme opět v Saalbachu, kde jsme pro změnu použili lanovky pro přemístění se na opačnou stranu, naší stranu, údolí pod vrchol Kolmaiskopfu. Odtud jsme dali krásný traverzík zpět na Asitz a někteří freerideovou tratí, někteří po sjezdovce dolů.
Třetí den brzo ráno vstal Marian s Martym a vyrazili autem (lanovka ještě zdaleka nejezdila) do kopců pro neopakovatelné fotografické záběry 
při východu Slunce. Vrátili se akorát k snídani, no a my jsme, protože po obědě byl naplánován odjezd, neb se Zbynďa druhý den chystal na promoci, proložili pár krásných traverzových pěšin okolo Asitzu a věnovali se, navnazeni Marianem, focení.
Všechny výše uvedené obrázky jsou v galerii od kamarádů ve větším formátu.
Postřehy:
- Leogang je opravdovým rájem pro Freeriďáky, pro klasické bikery jsou převýšení z údolí na hřebeny, kde jsou pak pěkné trasy, dost krutá.
- Je to ze Sokolova asi 440 km, takže za 5 hodin jsi tam v pohodě.
- Za auto chtějí na parkovišti 5 EUR a za osobu cca 1 EURo za noc, což je s přihlédnutím k tomu, že jsou tam čisté toalety s teplou vodou a rozvod elektřiny, celkem přijatelné.
- S lanovkami je to trochu horší: jedna jízda stojí 11,50, ale dá se koupit jízdenka na 2 až 5 dní, kdy to pak vyjde levněji. Navíc jízdenky platí v celém areálu tzn. na více lanovkách.
- V areálu lanovky je infocentrum se solidními materiály pro pohyb v okolí a bike shop.
- Více informací získáte na stránkách www.bikepark-leogang.at
