Pražský maraton 2012

Základní informace:

Co:	Pražský maraton 2012
Kde:	Praha
Kdy:	13.5.2012
Účastníci:	Vazi, Křížák

Před nedávnem jsem se dověděl, že Vazi s Křížákem absolvovali Pražský marahton. I vybídnul jsem Vaziho, aby se o své dojmy podělil, což učinil:

Můj první maraton

Tak už je to tady! Půl šesté ráno zvoní Křižák a jedem... že by se mi ale chtělo. Žaludek mám jako kuličku. Venku je nula, tak nevíme v čem běžet, sbalili jsme co jsme mohli a uvidíme v Praze.

Ihned po vstupu do metra na Hradčanské je jasné, že dnes Praha žije maratonem, nenastupuje snad nikdo,kdo by neměl batoh Run.Czech :-), nebo už nebyl v běžeckém rovnou. Pořád potřebuji na malou a ani se nedivím pil jsem poslední dny, dle rad ostřílených maratonců, jako velbloud a teď nevím kam s tím. Poslední zastávka WC metro, převlečení (bo venku byly 4°nad nulou a svěží větřík), přípitek antikřečákem na zdar běhu a vzhůru na Václavák.

Těsně před uložením batohů ještě na poslední chvíli převlékáme topy za krátký rukáv, protože na slunci je docela fajn, odevzdáme zátěže do šaten a už moderátorka vyzývá k opuštění technického prostoru a nástupu do startovního koridoru. I nyní jsem ocenil Křižákovo zkušenosti z předchozích účastí, kdy mě dovedl všemi kontrolami do jeho koridoru. Nějak jsme se špatně domluvili a dle plánovaných časů při přihlašování nám byla přiřazena čísla 2156 a mě 4315, tak jsme měli startovat každý z jiného oddílu.

Zdárně jsme díky zmiňované lsti vlezli oba do ÉČKA a čekali na start. Můj močák ale skrz mé oči uviděl dvě řady TOI budek a začal se dožadovat návštěvy - osudová chyba! „Jen si odskočím a hned jsem zpět“, jsem si myslel, ale důsledná kontrola u vstupu se už nedala obalamutit a hnala mě tam, kam jsem patřil, ke „svým“ čtyřtisícovkám do HÁČKA. Tak a teď si to tedy užiju sám na vlastní triko, stál jsem tam mezi Italy, Francouzy a čekal pod Týnským chrámem, až to vypukne. Nad hlavami nám létal vrtulník, když v tom vylétly balónky od Staroměstského náměstí a z reproduktorů začala vytékat Bedřichova Vltava. Dav se začal pomalu sunout ke startu, já byl napnutý jako struna a zároveň dojatý. Opravdu silný okamžik! Startem jsem probíhal 6min 31s po odstartování, to jen pro představu, za jak dlouho, se čtyřtisícový shluk posune o tři stovky metrů. Pak už jen běh, běh a běh.

Začátek starou Prahou je opravdu paráda, Karlův most a parníky plné mávajících a tleskajících lidí, kapely podél trati a davy lidí i na těch nejodlehlejších částech závodu, to vše má výjimečnou atmosféru a já si ji užíval plnými doušky.

Další zajímavostí bylo sledování spoluběžců. Obdivoval jsem, jací lidé tuto disciplínu absolvují. Od mladých sportovců, krasavic ala Barbie, starších a velmi starých pánů a dam až po hendikepované běžce. Cítil jsem velikou pokoru před těmito

lidmi, která mě ale posílila a já si byl jist, že dnes doběhnu. Na desátém kiláku ta jistota byla nezlomná, otočka v pohodě, třicátý jsem očekával jako smilování Boží - začaly bolet kyčle, posledních deset kiláků jsem se zaťatými zuby bojoval s touto bolestí a přešel jsem do indiánského běhu. Na čtyřicátém mě předběhla obézní černoška v plavkách a chlupatými zády, což mě teda řádně vybudilo a ty dva poslední kiláky jsem běžel co to šlo ?.

Konečně cíl! Štěstí, radost , pokora! Výsledný čas 4h 31min umístění 4565.

Chodím jako Petr Čepek v Petrolejových lampách, ale čekal jsem to horší.
Co dodat k organizaci: vše OK perfektní, není co vyknout
Všem kdo rádi běhají opravdu doporučuji, stojí to za to.

Vazi

Začátek