Svatováclavský podzim

Základní informace:

Na úspěšné Liborovy Velikonoce chtěl navázat Míra a připravil Svatováclavský podzim, který situoval do Merklína (Plzeň jih) a na který nás pozval.

Přijeli jsme do Merklína ve středu a po ubytování se vydali za kamarády, kteří byli na kolech již od rána. Sraz jsme si domluvili do Chlumčan, kam jsme přijeli o trochu dříve než oni, což nám až tak nevadilo, protože zde měli sraz Tatrováci se svými historiky.

Za chvíli dorazili kamarádi

a mohli jsme společně pokračovat dle Mírova itineráře.
Zajímavou zastávkou na trase byly Dolní Lukavice, jež se mimo jiné vyznačuji přítomností zámku. V barokním zámku (památka I. Kategorie…)

Pobýval v letech 1759 – 1760 F. J. Hayden, který zde působil jako kapelník hraběte Morzina a složil zde jeho první symfonii D dur-Lukavická. Bohužel, jak na obrázku vidno, vypadá pamítka I. Kategorie tak, jak vypadá a to i s rozsáhlým parkem a bažantnicí, která byla jeho součástí.

Další zastávkou byly Lužany. Tady je zajímavý zámek Josefa Hlávky, který slouží představitelům české vědy a kultury, vybraným studentům vysokých škol a dalším vědeckým pracovníkům. K čemu však, to jsme se nedověděli.

Večer jsme pak ještě potýrali tělo sportem

a po zhodnocení dne šli spát.

Čtvrtek

Vyrazili jsme do rána mlžného tak, že jsme museli zapnout i blikačky.

Prvním cílem byla Koloveč se známým muzeem a ještě známějším mlýnem na přemílání bab.

Opravdu stojí za návštěvu! Bohužel nyní melou už jen jednou za tři až čtyři roky i když mlýn prošel rekonstrukcí a z původního poměru sedmi bab na jednu pannu se inovacemi dostali na poměr 1:1, jsou zde při mletí děsné fronty!
V Kolovči se k nám přidal i Lubko, který nás svou „zkratkou" dojel a pokračovali jsme směr Kout na Šumavě,

kde Luboš domluvil návštěvu pivovaru.

Rozpadající se pivovar obnovují od roku 2006, a že se jim daří, dosvědčuje to, že musí rozšiřovat varnu i sklepy pro ležení piva.
Bohužel zde došlo k politování hodnému incidentu, kdy místní šedesátikilový prasopes chytil do své tlamy malého Huga a pohmoždil mu hrudník.
Cesta zpět se pak nesla v duchu očekávání zpráv od zvěrolékaře a dále pak scelování roztrženého kolektivu, kdy se někteří jedinci vydali vlastní cestou, někteří je stíhali, ač byli za námi a podobně. Nakonec vše dobře dopadlo, Hugova zranění nebyla v rozporu s jeho životem a i kolektiv se ještě před dojetím do cíle sloučil.
Večer se k nám ještě připojili Součkovci.

Hláška dne, když si Hanka večer dala obrovskou porci večeře: „Víš jakej mám hlad, vždyť jsme s Lubošem celej den jen jezdili."
Vysvětlení pro nezúčastněné – Hanka s Lubkem vyrazili z Kouta chvíli před námi, bohužel jinou cestou než my.

Pátek

V pátek byly na programu Chudenice s rozhlednou Bolfánek a hrad Švihov.
Po srocení před penzionem jsme vyrazili vstříc slunečnému dni.

První zastávku jsme učinili v Pteníně, kde měli na návsi krásné posezení, k odpočinku přímo vyzývající.

Bytí Ptenína sahá do dávné historie, neb první zmínky o něm jsou z roku 1228, kdy se o něm píše, jako o zboží svatojiřského kláštera v Praze.
Ve středu obce se nachází Ptenínský zámek, jenž svou barokní podobu získal přestavbou v letech 1728 – 1738. Zámek je zapsán do seznamu nemovitých památek Západočeského kraje. Ale asi někde na konci, protože to s ním moc dobře nevypadá.

Za Ptenínem se krajina již začala trochu vlnit.

V Chudenicích měli zavřenou hospodu a vypadalo to na suchou etapu. Objevili jsme však konzum, který nám ukojil naše potřeby a my mohli doplnit spálenou energii a trochu se i předzásobit na další cestu,

neboť před námi byl výjezd na Bolfánek – kopec (578 m n. m.) se 43 m vysokou rozhlednou, jenž je věží bývalého kostela Sv. Wolfganga. Je v ní stálá expozice včelařství a vedle věže je i kaple.

Z jejího ochozu je krásný výhled na Šumavu, Český les, do vnitrozemí k Plzni i na zasněžené vrcholy Alp (když je dobře vidět).

Nedaleko rozhledny je i Americká zahrada - malý park okrasných dřevin dovezených převážně z Ameriky, založený hrabětem Eugenem Černínem.

Někde tady vznikla hláška dne (možná to bylo jinde, ale to je jedno), kdy některá z děvčat potřebovala vykonati potřebu a Míra jí na to řekl: „Bude to do kopce, přepni na pocení!"

Z Chudenic jsme se pak vlnili směrem na Švihov. Ten se mi stal osudným, protože jsem zde píchnul. Co já, bylo to zadní kolo, takže vlastně píchla Hanka. Ale já musel zpravovat. Zpravoval jsem fungl novou duší, která však byla také píchlá a Hanka měla pravdu, když mi to říkala!...!

Hrad Švihov je nejmocnější vodní hrad v Čechách. Stavba byla dokončena roku 1530. Jak důmyslní, řemeslně a technicky byli naši předkové zruční, svědčí to, že příkopy okolo hradu i s vnitřním nádvořím byli sto zaplavit během několika minut, po pominutí nebezpečí pak zase bez újmy na stavbě vypustit.

Po občerstvení a vynucené přestávce jsme se pak vraceli k domovu.

My jsme pak v sobotu ráno kamarády opustili, zatímco oni pokračovali v průzkumu tohoto pěkného kraje.

Vydařená akce! Za kterou musí Míra sklidit jen dík!

Zde jsou staženy trasy z GPSky, avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.

A ještě obrázky z celého výletu: