Malá Fatra 2009

Základní informace:

Co:	Turistická dovolená v Malé Fatře
Kde:	Malá Fatra - Chata na Grúni
Kdy:	11. - 18.7.2009
Účastníci:	Milan st., Hanka, Milan ml., Petr, Renča, Nováci

neděle  pondělí  úterý  středa  črvrtek  pátek  sobota

Nějakou cestou se k nám dostala nabídka od Exodu, což je jakási mimoškolní/prázdninová aktivita školských pracovníků zaměřená na turistiku (odborníci nechť prominou zjednodušené podání této organizace), která nabízela týdenní pobyt v Malé Fatře. Milánek se toho chopil a zorganizoval pro zbytek rodiny tento výlet.
Nechť je další psaní třeba motivací k podobné dovolené a i malým návodem, kterak zde stráviti týden.

I nastartovali jsme naše autobusy a přesunuli se v sobotu do vrátné doliny, kde jsme naše dopravní prostředky zanechali na parkovišti u lanovky a vydali se po žluté na Chatu na Grúni, jež se měla stát po příští týden naším domovem.

A tak se i stalo. Tuto cestu jsme během našich výprav absolvovali mnohokráte, avšak je s podivem, že tato první, přesto že jsme ji absolvovali s plnou polní, nám utekla nejrychleji…
Odměnou při vyjití z lesa na planinu pod Grúněm nám byl pohled na chaloupku, za kterou majestátně trůnil jeden z nejhezčích kopců Slovenska Velký Rozsutec.

Po ubytování jsme večer ještě podnikli průzkumnou procházku směr Poludňový Grúň, abychom si otestovali, co nás čeká zítra.

Pobyt na chatě byl připraven a organizován (dobře - zde malá pochvala, aby snad nezpychla) vedoucí zájezdu Janou, která vždy večer nabízela trasu na druhý den. Avšak částečně záměrně a částí shodou okolností jsme si program dělali sami. Většinou jsme se rozdělili na nás starce (já, Hanka a Nováci – Luďka s Wernerem) a mlaďochy (zbytek výpravy) a šli si svou trasu. Ve finále to však vyšlo tak, že jsme prakticky prošli stejné trasy, avšak v jiném pořadí a jiným tempem. Proto také na začátku každého dne bude definováno několik tras, ale podrobně bude dokumentována jen ta naše, neb jsem k tomu využil můj nový cyklocomputer se záznamem trasy GPS značky Holux.
Fota pak budou organizována po dnech, čili trochu maglajs, ale členit galerie ještě jde výprav bylo nad mé síly.

Fota ze soboty  Začátek

Neděle

Trasy

Starci:

Poludňový Grúň, Stěny, Chleb, Velký Kriváň, Sninovské sedlo, lanovkou do Vrátné, Chata na Grúni.

Mlaďoši:

Poludňový Grúň, traverz Stohu, sedlo Medziholie, V. Rozutec, po zelené do Štefanové, po modré Chata na Grúni.

Zde se ukázala první shoda okolností, proč jsme se rozdělili a to ta, že již v sobotu večer čekali na Olinku její slovenští kamarádi, kteří na chatě přespali a druhý den šli domů přes Rozsutec. My, dokud jsme byli ještě při síle, jsme chtěli dosáhnout na nejvyšší vrchol pohoří Velký Kriváň, což se tak patří. Začátek cesty nám byl společný a to výsup (to není překlep) na Poludňový Grúň.

Zde jsem zjistil svou nepřipravenost, kdy jsem objevil, že v mém novém GPS záznamovém zařízení značky Holux mám vybité baterie a tudíž bylo po dokumentaci dnešního dne. Trochu mi to vzalo náladu, ale po vysupění na kopec, kdy se nám otevřely nebývalé pohledy do kraje, jsem chmury zaplašil, vzavši však si z toho patřičné ponaučení.
Zde jsme se s mlaďochy rozdělili, oni šli směr Stoh, my na jih směr Chleb. Nejhorší bylo za námi a už jsme se jen houpali po krásné hřebenovce.

Po krátkém občerstvení jsme zdolali Chleb a před námi byl už jen Kriváň.

Luďka, ještě pohybu nepřivyklá, jej vynechala, čekajíc na nás na horní stanici lanovky. Lanovku jsme pak použili k sestupu, šetříc tak své kolenní vazy.
Cesta z Vrátné po žluté na chatu měla být už jen brnkačka, ale kupodivu se nám oproti včerejšku zdála býti nekonečnou.

Foto z neděle   Začátek

Pondělí

Trasy

Starci:

po modré do Štefanové, Diery, V. Rozsutec, sedlo Medziholie, traverz Stohu, Poludňový Grúň, Chata na Grúni.

Mlaďoši:

Poludňový Grúň, Stěny, Chleb, chata pod Chlebom, Velký Kriváň, Sninovské sedlo, lanovkou do Vrátné, Chata na Grúni.

Rozsutec jsme se rozhodli zdolat z druhé strany, abychom si mohli v plné parádě vychutnat cestu po žebříkách a lávkách přes Diery. I spadli jsme po modré do Štefanové a přes Horné Diery začali stoupat do sedla mezi Rozsuťci. Tam se Werner s Luďkou oddělili a V. Rozsutec traverzli.

Zde bych se chtěl zastavit, neb jsem zde byl již několikrát, naposledy v roce 2003, kdy jsme si sem odskočili z cyklistického výletu do Velké Fatry. Pamatuji si, že jsme sem přijeli, kopec jsme přešli, trochu nás bolely kolena a druhý den nohy, ale docela v poho. Dnes byl ten kopec asi dvakrát větší a než jsem vysupěl nahoru, čekala na mě Hanka asi 10 minut.

Cesta dolů do sedla Medziholie je technicky trochu obtížnější než z druhé strany, tak to šlo trochu pomaleji. Nováci na nás museli čekat asi 3 hodiny.
Po lehkém odpočinku jsme šli na traverz Stohu takzvanou kořenovku, odkud se nám stále naskýtaly nové a nové pohledy na centrální kopec této výpravy.

Asi po hodině klopýtání jsme vyšli z porostu a začali stoupat na Grúň. Když jsme vylezli na první horizont a před námi se objevili ještě dva mnohem výše, musel Werner zmobilizovat veškeré Luďky morálně-volné vlastnosti, aby se nestala potravním řetězcem pro místní medvědy ?. Sestup z Grúně na chatu pak byla tortura v pravém slova smyslu – na cca 1,5 km jsme spadli o 460 m. Balzám na kolena.

Profil cesty:

Zde je stažena trasa z GPSky, avšak k zobrazení je notno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.

Foto z pondělí  Začátek

Úterý

Trasy

Starci:

Dolné diery, Nové diery

Mlaďoši:

Zbojnický chodník, Sokolie, Vrátná – paseky, po modré na chatu.

V úterý jsem si přivstal šel se podívat na východ Slunce.

Tento - třetí den jsme definovali jako odpočinkový a podle toho také zvolili trasu. Sešli jsme po žluté do Vrátné, sedli do auta a sjeli do Těrchové dokoupit něco zásob, okouknout místní kostel s pohyblivým Betlémem, koupit mi čepici na spálenou pleš, vyšplhali k Jánošíkovi a přesunuli se do Štefanové.

Tam jsme nechali auto a pokračovali pěšky do Jánošíkových dier. Jedny - Horné jsme už prošli při výstupu na Rozsutec, ale ještě nám zbývaly dvoje – Dolné a Nové. Spustili jsme se po modré dolů k Dolným, celé jsme je prošli a ještě jsme je nastavili soutěskou k Bielemu potoku. Kousek jsme se vrátili a odbočili na žlutou do Nových dier, které jsme prošli a vrátili se zpět do Štefanové.

Jánošíkové diery se skládají se ze tří ucelených částí: Dolné diery, Nové diery a Horné diery. Protéká jimi Dierový potok, jehož vodou byly Diery vytvořeny. Nachází se zde více než dvacet vodopádů, které vytvářejí Vodopády Dierového potoka. Bizarní skalní útvary se specifickým klimatem jsou domovem většího počtu nezvyklých druhů rostlin a živočichů.

Profil cesty:

Zde je úterní trasa z GPSky   Foto z úterý  Začátek

Středa

Středa se nám roztrhala úplně, neb část výpravy jela za koupelí do Žiliny
Já s Hankou se vypravili na Zbojnický chodník – včerejší to výpravu mlaďochů a Milan ml. Šel s Wernerem vystoupat ještě jednou Rozsutec.

Ráno jsme seběhli do Vrátné na autobus a sjeli na rozcestí ke Štefanové, odtud jsme již pokračovali pěšky k dominantě Vrátné doliny dolomitovým Tiesňavám, kde začíná i Zbojnický chodník. Zbojnický chodník bych přejmenoval na Zbojnické schody, neb je jich tam asi 456. Když se tam proháněl Juro, asi tam ještě nebyly, ale co by se pro turisty neudělalo.

Fakt je, že zespodu by člověk neřekl, že se tímto masívem dá poměrně jednoduše projít/vystoupat, ale je to tak. Stačí odčerpat několik litrů potu a jste nahoře. Odměnou jsou vám pak úžasné výhledy do doliny i na jednotlivé skalní útvary.
Přes Sokolie jsme pak spadli krásným bukovým lesem dolů do Starého dvora, kde následovalo občerstvení před výstupem po modré zpět k chatě.

Profil cesty:

Zde je středeční trasa z GPSky   Foto ze středy  Začátek

Čtvrtek

Trasy

Starci + Milánek s Olinkou:

Raft

Mlaďoši:

lanovkou na Chleb, Velký Kriváň, Malý Kriváň, Kraviarské, Žitná, Baraniarky, Starý důr.

Po snídani jsme se rozhodli, přes marný odpor naší maminky, strávit den na vodě.
Werner vykomunikoval zapůjčení raftů a tak jsme vyjeli.
Nejprve jsme se podívali na symbolický cintorín obětem hor, pak jsme se přesunuli do Párnice a odtud sjeli Oravu až k soutoku s Váhem. Pro vodáky nic moc – klidná řeka, ale pro Hanku zážitek

Večer pak následovalo pečení buřtů s rušením nočního klidu fatranské zvěře v podobě našeho békání při kytaře.

Zde je čtvrteční trasa z GPSky   Foto ze čtvrtka  Začátek

Pátek

Trasy

Starci:

Vrátná, autobusem na Paseky, po modré Baraniarky, Žitná, Kraviarské, traverzem na Sninovské sedlo, lanovkou do Vrátné, po žluté do chaty.

Mlaďoši:

po modré do Štefanové, po zelené Medziholie, traverzem V. Rozsutce, Malý Rozsutec, Horné diery, Dolné diery, Nové Diery, po modré ze Štefanové na chatu.

Jedna z nejhezčích tras. Ze začátku trochu dusba naštěstí lesem než jsme se dostali na Baraniarky. Ale ty se nám nečekaně rychle otevřely k překrásným výhledům.

Pak tři vlnky přes Žitny na Kraviarské a pak úžasným traverzem kriváně do Snivského sedla.

Pak už jen klasika – lanovkou šetříc kolena dolů a po žluté zpět k chatě.

Profil cesty:

Zde je páteční trasa z GPSky   Foto z pátku  Začátek

Sobota

Ráno po snídani jsme se sbalili a po závěrečném fotu opět v plné polní sestoupili do Vrátné k autům.
Cestou domů jsme se zastavili v Rožnově pod Radhoštěm mrknout do místního skanzenu a pro ty, kteří budou mít více času, stojí za podívanou vyjet na Pustevny a zaskočit za Radegastem viz. poslední album. Sice není aktuální, ale navnadit může.
Co říci na závěr, perfektní výlet, dobře zorganizovaný, suprové počasí (až moc horko, odpoledne v 5 hodin ve stínu 28°C), narazili jsme jen na vlídné a přívětivé lidičky, ceny více než přijatelné: Pol deci výborné borovičky 1Euro, hlavní jídlo na chatě kolem 3E, hotel Sokolie – dvoulůžkový pokoj – 20E (pro 2 osoby). Po delší době jsem byl zase na Slovensku a byl jsem spokojen, člověk si bez zábran i pokecá, jen je to trochu z ruky.

Foto ze soboty  Začátek