Základní informace:
| Co: | Cyklovýlet na slovácko |
| Kde: | Strážnice a okolí |
| Kdy: | 9. - 12.9.2010 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
čtvrtek pátek sobota neděle
I letos se nám povedlo dostati se do party „chebských“ cyklistů a vyrazit s nimi za krásami Moravy, především pak za mokem, o němž kdosi kdysi řekl, že: „Víno je nápoj dobrý a ušlechtilý, který dovede svésti k jednomu stolu lidí dobré a ušlechtilé jako je on sám a kdyby úplně náhodou takovými nebyli, tak je schopný je alespoň do určité míry takovými udělat.“
Cílovou destinaci tentokráte byla Strážnice a její okolí.
Čtvrtek:
Vyrazili jsme klasicky z Kasárního náměstí a po slabých osmi hodinkách jízdy, která byla zpříjemňována téměř bezednými zásobami tréninkového moku, jsme byli na místě.
Na vyjížďku to už nebylo, tak jsme vyrazili na průzkum města. Městečko mi překvapilo dvěmi postavami spojenými s historií našeho státu a to J. A. Komenským, který zde v letech 1604 – 1605 navštěvoval vyšší bratrskou školu a T.G. Masaryk, který zde také rok studoval na místním gymnasiu (pak, že plzeňská práva jsou něco výjimečného :-) ).
Nyní malinko odbočím a vrátím se k personálnímu osazení - letos s námi, myslím tím Kluky z Kluče, jel, spoluautor Průvodce po minerálních pramenech v našem i okolním regionu a snad spolunapsal ještě nějaké další dílko, Jirka Milota, který po druhém dni svého působení zde dostal své indiánské jméno – „Ten kdo všude byl a všechno ví“. V kombinaci s Wernerem, jehož pravé jméno je „Ten kdo vždycky ví, kde je“, to byla bezchybná kombinace.
Skoukli jsme židovský hřbitov, mimochodem opravdu pěkně upravovaný a měli jsme kliku na správce, který byl v pravý čas na pravém místě a pustil nás i do synagogy.
Po večeři absolvované v místní pizzerii (nedoporučujeme!) jsme dali ještě jednou noční park a jali se v poloze ležícího střelce připravovati na zítřejší první vyjížďku.
Pátek:
Ráno nás přivítalo chladným, mlžným oparem, který nás však nemohl zastrašit. Po snídani U černého orla (mohu vřele doporučit!) jsme vyrazili směr Kněždub.
U Lipova jsme začali stoupat, abychom se vysápali o 200 m výše ke Kuželovskému mlýnu. Odměnou nám byla velmi zachovalá stavba mlýnu i mlynářského domku.
Od mlýna jsme pokračovali již přírodou po zelené směr Blatnice. Zde mělo být vinařské informační centrum. Celí dychtiví jsme s přibližujícím se cílem zrychlovali, protože jsme už ujeli 30 km a ještě jsme si k vínu ani nepřičichli, dokonce ani vinici jsme neviděli. V centru byla mladá, hezká dívče, moc nám sice neporadila, ale měla alespoň burčák.
Před centrem nás zaujal pluh sovětské výroby, na němž bylo vidět, že sovětští soudruzi chybu nepřipouštěli.
Od centra jsme začali opět stoupat ke Svatému Antonínkovi. Toto poutní místo bylo naším dalším cílem. Naštěstí cesta vedla kolem místních vinných sklípků, kde jsme se zastavili, občerstvili tělo i duši rychlými cukry v podobě právě kvasícího vinného moku a pokonverzovali s česko anglickým párem.
V pokračujícím stoupání jsme pak ocenili sílu cukrů. Některým nohy ztěžkly, druzí kopec vyjeli (možná pod vlivem) jako nic.
Celý poutní areál procházel úklidovou činností, takže jsme opět měli štěstí a mohli nakouknout i dovnitř kostelíku.
V Uherském Ostrohu jsme se napojili na cyklostezku, která nás protáhla Veselím nad Moravou a pokračovala podél Baťova kanálu směr Strážnice.
Cesta to byla moc pěkná, vedla přírodou, kde na nás neútočily motorové vozy, avšak pro Vendu, který jel na trekovém kole, nebyla, řekl bych, optimální. Když jsme pak na rozcestí několika vodotečí odhadli naštěstí správný směr a pokračovali po jedné z hrází, která připomínala spíše bahenní lázně, hrdinně oponoval pouze větou: „Že mu to tady trochu klouže.“ (to ještě netušil, co ho čeká druhý den)
Doma rychlá sprcha a v půl šesté odjezd lodí do Petrova do objednaného sklípku. Plavbu nám ukrátil svými historkami lodivod – lidový vypravěč.
Po krátkém pěším transportu jsme dosáhli vrcholu dnešního dne – sestoupili jsme do sklepa pana Sýkory. Musím říci, že tam byla docela nuda, což je vidět na přiloženém videu.
Po postupné rozpuštění této akce, však ještě nebyl konec společenským aktivitám, neb po příjezdu na ubikaci na místním hřišti probíhal koncert rockové skupiny. Je jasné, že se spát jít nemohlo. Chvíli jsme naslouchali (někteří i aktivně) rytmu beatu, abychom se posléze uchýlili na pokoj č. 4, kde jsme big beaťáky překřičeli vlastní produkcí (největší úspěch měl koníček). Mlaďoši neměli výdrž a v půl třetí skončili, my jsme to dotáhli alespoň do tří.
Profil etapy a mapka:
Sobota:
Na rozdíl od loňska, kdy jsme na degustace stavěli co 7 – 8 km, jsme museli přijmout vnitřní politické rozhodnutí (a šlo to těžko), že letos to nebudou výlety za vínem, ale za poznáním.
Sobotní trasa tedy byla naplánována po ose: Žilkův dub – rezervace Váté písky – Holíč s židovským hřbitovem a větrným mlýnem – Skalica – a přes Petrov zpět do Strážnice.
Žilkův dub – opravdu mohutné stromisko vyjímající se v borovém porostu, stojí nedaleko bývalého dolu Liter. Tento obr stál za shlédnutí.
Jedním z vrcholů (proklamoval encyklopedik Jirka – Ten který všude byl a …), tedy jeden naší cesty měla být rezervace Váté písky. I představoval jsem si kolem železniční trati mohutné pískové duny…. , ale nebyly tam. Bylo tam, jak to říci …. – tohle:
Nicméně písku jsme si na kolech užili.
Za Rohatcem jsme najeli opět na zelenou, která nás navedla do oblasti věčné zeleně, a to jak na zemi, tak i na vodě. Voda částečně prostupovala zemí, takže tvořila černý, klouzající podklad, neslučitelný s jízdou na trekingovém kole (Venda musel kousek tačit).
Někteří optimisté se snažili svá špinavá kola omývat v Moravě, ne tak já, protože nechci býti po válce generálem, ale tušil jsem….
Po překročení slovenské hranice to teprve začalo.
Někdo dává za bahenní lázně těžký prachy, my je měli zadarmo a ještě s bonusem kopřivových masáží.
To ovšem Jirku nemohlo zastavit, protože měl před očima vidinu židovského hřbitova a větrák na kopci. Po překonání cca 400 m asi pět let neobhospodařovaného a právě posekaného pole a proniknutím přes hráz houštiny jsme se dostali ke vstupní bráně hřbitova. Byla opravdu impozantní, avšak za ní už nebylo nic – pouze totálně zdevastovaný pozemek (Jirka trochu znervózněl).
Chyba, posekané pole bylo vlastně až za hřbitovem… Takže, po zdolání pole jsme byli prakticky u mlýna. Proti kuželovskému se nedal srovnat, byla to jen imitace na asi reálných základech. (Zde nám Jirka začal vysvětlovat, že i negativní zkušenost je zkušeností)
To jsme ještě měli před sebou Jirkovo majstr štyk – akvadukt u Kátova. Komentář a obrázek si uděláte sami zhlédnutím videa, neb stavba to byla taková, že se do objektivu fotoaparátu celá nevešla.
Následovala Skalica. Zde musím říci dóóst dobrý! Rotunda sv. Juraja, historické centrum s kostelem sv. Michala vedle karner sv. Anny. Opravdu pěkný.
Nejhezčí to však bylo zase v Čechách. V Sudoměřicích jsme narazili na sklepy, kde jsme konečně trochu zrestaurovali tělo i ducha. Museli jsme trochu vypustit přehršel kulturně historických informací, abychom je udělali místo uvolněným představám spojeným s konzumací vínka – prostě jsme se trochu podnapili.
Ve Strážnici mezi tím vším vypukly slavnosti spojené s vinobraním, které v přiložené galerii zachytil náš řidič, a pokračovaly do pozdních hodin.
Večer/v noci jsme trochu zaváhali, a než jsme stačili zalehnout, Werner si nasadil sluchátka a spustil svůj koncert (zlatá rocková produkce).
Mapka etapy:
Neděle:
Ráno jsme ještě udělali krátkou projížďku městem, skoukli místní památky a přesunuli se do Petrova, kde jsme u pana Sýkory nakoupili mok lahodný, abychom doma měli na co vzpomínat.
- Především, byl to pěkný výlet s partou pohodových lidí, za který velký dík.
- Trochu tu chyběl Venca Sinkuláč s jeho partou železných dědků.
- Lodivodové jsou asi zvláštní druh lidových vypravěčů, neb podobné zkušenosti jsme nabyli i z přívozu v Malých Žernosekách.
- Občas to tam ve službách trochu zavání socialismem.
- Na slovenské straně tohoto pohraničí jsou turistické cesty mnohem méně frekventované.
- Za celý výlet jsem viděl vinice jen z velké dálky, tak jsem si musel pro ilustraci vyfotit víno doma na zahrádce.
Zde jsou všechny galerie:
Foto ze črvrtku Foto z pátku Foto ze soboty Foto z neděle Foto ze slavností
