Na Klínovec z kopce 2010

Základní informace:

Letos to byl tuctový, myslím tím dvanáctý, ročník našeho výletu Na Klínovec z kopce.
U sokolovského nádraží jsme se srazili v jeden houf a vyrazili podél vody směr Loket.

Po cestě jsme mrkli, jak pokračuje rekonstrukce mostu u Transmotelu.

Zastávka na Svatoškách již patří ke koloritu výletu a zde padlo i první Dejvovo pivo.

Těsně před Dubinou si zapíchal Křížak a to tak šikovně, že si drátkem propíchl jak přední, tak i zadní kolo.
Dubina nás přivítala laskavým sluncem a místní konzum již netrpělivě čekal, až nám bude moci nabídnout ze svého sortimentu k občerstvení.

Ve Velichově u kostela se nám poprvé ukázal Klínovec z blízka.

Letos s námi nejel Milánek, tak mě dostal do opatrování Dejv, aby mi psychicky pomohl vyjet do nejvyššího bodu naší cesty. Řekl bych, že zvolené tempo bylo optimální a k Meluzíně jsme se dostali, ani to moc nebolelo.

Pak už jen vysápat se na traverz, dát Dámskou a Klínovec byl náš.

Po občerstvení, které se trochu protáhlo, jsme pokračovali na Blatnou. Tam na nás už drahnou dobu čekal Lubko a čekání si krátil degustací vařených i nevařených nápojů.

I zde se občerstvení protáhlo, a když jsme vycházeli z hospody, říkal jsem Davidovi: „Hlídej si mě!“
Nehlídal a v nestřeženém okamžiku neodbočili s Jindrou na magistrálu a sjeli dolu do Hamrů. Protože se cítil trochu unaven, naznal, že to vezme přes Nejdek domů, ale Jindra že pojede nahoru na Jelení, abychom na něj s Jaromírem počkali, aby nejel sám. To se rozumí. Čekáme půl hodiny, tři čtvrtě... Jindra stále nikde?!? I podařilo se nám s ním navázat telefonický kontakt – že se už napojil na stezku (proč stezku, proč nejede po silnici??), která vede na Jelení, že je tam za čtvrt hodinky. Po dalších 20 minutách už poměrně zmrzlého čekání a přibývající nervozity jsem po něm šel znovu. Měli jsme štěstí, byl na signálu, ale to bylo asi tak všechno, co mu štěstěna popřála.
„Jsem na červený, někde v lese, tahám tu kolo...“
„Po které ruce máš potok?“
„Po pravé.“
„Po pravé?!? Ty jsi odbočil doleva? Vždyť červená je na druhé straně údolí? Nevadí, vyhledej zpátky silnici a až na ní narazíš, jeď po ní do kopce.“ Navigoval jsem ho.
Za chvíli volá, že je na silnici. Ještě kontrolní otázka zda je široká pro dvě auta a jestli její sklon je mírný. Obě odpovědi kladné, takže jsme se už dóóóst na Jindru těšili.
Za pět minut telefon: „Jsem dva kilometry od Přebuzi.“ To nás docela uzemnilo. Ještě kontrolní otázka zda z Přebuzi trefí a poslali jsme ho domů.
Jindra je známý bloudič na běžkách a nyní se v tomto oboru prosadil i na kole.
Takže někdy po čtvrt na osm jsme oblečeni ve všem, co jsme s sebou měli, vyrazili k domovu. Od Přebuzi jsme museli už svítit, takže při stavu našich silnic to byla jízda, byť většinou z kopce, tak dost pomalá.
Zkrátka doma jsme byli někdy kolem půl desáté.

Tento ročník byl v historii, co se trvání týče, suverénně nejdelší!

Zde je profil trati, na kterém je zřetelně vidět, že je to skoro až na Klínovec z kopce.

Začátek