Základní informace:
| Co: | Splutí Ohře září 2007 |
| Kde: | Nebanice - Kynšperk - Šabina - Citice - Sokolov |
| Kdy: | 7.-9.9.2007 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
Využili jsme milého pozvání Jirky-Venci Berana k připojení se ke splutí Ohře. Tentokráte to nebyli jen kluci z Kluče, ale i naše maminka.
Soustředění posádek se konalo v pátek v Nebanicích pod mostem, kde jsme se i zabivakovali 
Pravé soustředění se na náročný víkendový úkol pak bylo v místní restauraci a sestávalo se z několika kroků.
Jako předehra bylo doplnění zásob první potřeby, abychom dožili rána - držková polévka, někdo urval i prejt, v každém případě to jistila tlačenka.
Jako druhý chod byla příprava duševní v podobě harmonických tónů Černých nebožtíků vyluzovaných 
Třetí chod byl již jen pro pokročilé a hlavně pro ty, kteří měli sil na zbyt, tito otrlí jedinci se uchýlili k činnosti taneční 
, kde největší hvězdou večera byl nejmenovaný tancmajstr i když v zákulisí se povídalo, že se při tom i trochu zadejchal, no nevím…..
Druhý den po vydatné snídani 
došlo k očekávanému - nalodění 
a za občasného mrholení 
jsme se vydali po proudu. Mostov nás přivítal ohňostrojem a naštěstí jsme jej minuli, neb jsme nestačili zastavit u Božanovo kamaráda Edy. Když říkám naštěstí, tak vím proč, protože loni jsme na "nezvěstného" Božana čekali přes hodinu, než se nacpán kačenou a basou plzní dostavil zpět na raft. Následovala Tour de Kynšperk po místních restauracích, zvítězila nakonec Koruna. Nevím jak tuto volbu hodnotit, ale určitě nejsilnější zážitek z této restaurace si odnesl Štěpán, jež si na svůj Lubochňan počkal necelých 47 minut (nebo to bylo 57????, teď nevím), ale byl tak hladov, že i dvě polévečky do té doby spořádal.
Do cílové, pro tento den, Šabiny jsme dorazili za již regulérního deště. 
O to vlídnější pak byla místní restaurace a ještě milejší bylo setkání s Liborem, který za námi přijel se svým nástrojem. Atmosféra večera, proložena vůní topinek s tatarákem, byla fantastická.
Horší bylo ráno, kdy notně zazlobil Božan, který se stal nezvěstným a mnoha lidem nadělal i nějakou vrásku na tváři. No prostě nebyl. Vyrazili jsme tedy bez něj, minuli jsme obávaný úsek u ETI, kde mnohé z nás loni Franta Ibl srazil, přelézaje klacek, do vody a zakotvili na občerstvení v Citicích. Paní hostinská, viditelně zaskočena takovou návštěvou, se však zhostila svého pohostinského úkolu na jedničku, trochu zředila pro šipkaře uvařený guláš a vyšla všem vstříc! V restauraci jsme proseděli i čtyři a půl minuty slunečního svitu, který byl za tento den. Když jsme se vrátili k lodím, kdo tam nebyl - Božan! Zatímco my jsme ho ráno naháněli všude možně, panáček si lebedil kdesi, kam jej uložila hostinská, sice tvrdil, že to bylo někde v ložnici, ale zlí jazykové řikali, že ho uložila do kozího chlívku. V každém případě se objevil sám a nebyl objeven na Černým mlejně pod splavem, který jsme bedlivě očima prohledávali.
Do Sokolova 
to pak už byl jen skok.
Výlet to byl pěkný i když, jak říká Venca, trochu boj s nepohodou, ale povedený. Takže ještě jednou díky Venco, za výlet. A doufám, že nás příště pozveš zase.
Začátek Galerie