Základní informace:
| Co: | Velikonoční výlet do Rabštejna a okolí |
| Kde: | Rabštejn nad Střelou a okolí |
| Kdy: | 2. - 5.4.2010 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
pátek sobota neděle pondělí
První slova, která musím na úvod napsat, jsou: Libor opět nezklamal.
V pátek navečer jsme se všichni zkompletovali na Ranchi Havraní kámen, abychom zde společně strávili prodloužený velikonoční víkend.
Někteří jedinci, převážně z řad učitelských (zase byly prázdniny) jako předvoj, zde prozkoumávali terén už od rána. Neb jsem/jsme se této úvodní akce neúčastnili, je tady pouze pár obrázků, které však mají poměrně dobrou vypovídající úroveň. Při pohledu na fotky, kdy Luboš a spol. přenáší svůj náklaďák přes skalní ostroh, se mi podvědomě do hlavy vkrádá – Libor nezklamal... ;-)
Večer pak byl klasický, i když vlastně ne tak úplně, neb ze skvadry Černých nebožtíků byl přítomen pouze Libor, takže produkovaný repertoár byl trochu pozměněn, ale myslím, že změna je život….
Fota z pátku ZačátekSobota
V sobotu, již kompletní a v plné síle, jsme se vydali vstříc dalším dobrodružstvím směr Vladař, Žlutice, Chyše….
Dominantu okolí Vladaře jsme ztekli tlačíc kola a stálo to za to. Náhorní planina to byl svět sám pro sebe, protkána nesčetnými koňskými cestičkami, výhledy do okolí,
mokřady a hlavně Lubošovým Sonbegem. Dolů to šlo podstatně lépe než nahoru až na Libora, jehož plášť si vyhlédl záludný trn.
Dál jsme pokračovali na Záhořice, kde se ovšem trasy rozdělovaly východním a západním směrem, my však potřebovali na sever. Tam bylo tras nepřeberně – kolem každého stromu jedna a Libor, jako správný demokrat, nám dal na výběr, kterou si zvolíme. Potřebuješ-li na sever, cestu si najdeš – opět nezklamal.
Žlutice jsme nakonec vynechali, neb si nás prý nezaslouží (jak je řečeno ve videu) a jeli rovnou do Chyše, v místním pivováru totiž uvařili Velikonoční 14°, kterou jsme museli ochutnat.
Když už jsme byli na pivě, tak jsme si holt prohlédli i místní zámek, tedy zvenku.
Z Chyše jsme to vzali přes Tis u Blatna a dále po červené na jih. Na Raštické louce byl trochu obojživelný průnik porostem, ale když jsme tam byli loni v létě s manželkou, tak tam bahno fakt nebylo!!
Červená pokračovala druhou ne méně pěknou pasáží, ovšem v lese před Sklárnou si Míra z lesa odvezl napínáček, a zatímco lepil a Bóra předváděl století páry,
část družstva se vydala napřed po jim známé trase směr Nový Dvůr (vidina svíčkové byla silnější než krásy přírody :-)) ). Po občerstvení následoval už jen sjezdík do Rabštejna a návrat na základnu.
Zde je něco pohyblivých obrázku ze soboty.
Zde je mapka sobotní trasy a následují fota ze soboty:
Galerie ZačátekNeděle
Na neděli byl prapůvodně plánován Manětín (možná že ne, ale to je jedno), avšak trasa byla modifikována ještě jednou výpravou na sever. Cílem byla nebo byl? Valeč.
Z Rabštejna jsme sjeli ke Střele a podle ní se vydali poklidnou cestou směr Chyše.
Zde měli pivovár ještě zavřený, tak jsme si občerstvení museli zajistit sami ve smyslu písně: „Mixované nápoje, i když jen ve stoje, to je moje...“
Pak nám krátkou show předvedla Easy se svou paničkou
Po občerstvení jsme pokračovali na sever, překročili E6 a vnořili se do Doupovských hor a zanedlouho jsme dosáhli nejsevernějšího bodu trasy - Valeč. Valeč je starobylý městys se zachovalým historickým jádrem a zámkem, který se mohutně rekonstruuje.
Z Valeče jsme se vydali směr Janský vrch, a co jsme pracně nastoupali, jsme během minutky krásnými serpentinami spadli dolů do Velkého Hlávkova. Tady byl konec nudy, opustili jsme konečně asfalt a po pastvině si zkrátili cestu zpět k „šestce“. Jelikož byl podklad trochu měkký, museli jsme na chvilku zastavit a doplnit něco tekutin.
Z pole jsme přejeli hlavní silnici a do Žlutic to bylo, co by kamenem dohodil a zbytek na kole dojel. Zde nás čekala příjemná hospůdka s trochu kyselou polévkou, která měla na různé lidi různý účinek, například Libor po ní usnul.
Ze Žlutic jsme to pak již neprotahovali a jeli rovnou domů.
Z nedělního večera bych chtěl jen vypíchnout taneční kreace Hanky, Žabovky a spol. v rytmu kankánu.
Obrázky ze soboty:
Galerie ZačátekPondělí
V pondělí jsem už měl zadek v jednom ohni (neb jsem shodou okolností byl letos prakticky poprvé na kole) a potupně se přimlouval za pěší túru, což ovšem neprošlo. Protože Manětín včera nebyl, jelo se tedy na jih dnes. A když do Manětína, tak jedině po modré! Modrá totiž začínala hned za branou ranče, ovšem do solidního kopce, který se prostě nedal.
Odměnou za jeho poloviční zdolání nám pak byl výhled na panorama Rabštejna.
Po krátkém, ale pěkném traverzu nás čekalo druhé dějství tohoto kopce. Libor nezklamal.
Za dobrý výkon nás čekala odměna v podobě sjezdíku
s výhledy do kraje.
Párkrát jsme se zhoupli a byli v Manětíně, městě, jehož historie sahá až do roku 1169. Jeho dominantou je barokní koste a zámek s anglickým parkem, jenž byl založen po požáru roku 1809.
Po prohlídce zámku a občerstvení klubu nealkoholiků (za pár hodin jsme auty odjížděli) jsme pokračovali podle Manětínského potoka horou a dolem, horou a dolem. Jednou, když jsme byli zrovna dole a cesta sveřepě vedla přes říčku, poprvé Libor ztratil v nepřehledném terénu přehled a zkusil ji přejet. Téměř se mu to povedlo, bohužel jen téměř, ale jemu to je již vlastní, jak vidí brod, musí brodit – opět nezklamal. Zklamal jsem já, neb jsem byl na chvostu pelotonu a akci jsem nezdokumentoval. My jsme se vydali trochu složitější, ale sušší cestou.
Ještě několikrát jsme překonali říčku, vytlačili něco málo kopců, abychom si užili závěrečný sjezd do Rabštejna.
Obrázky z pondělí:
Galerie ZačátekJak jsem řekl již v úvodu, Libor nezklamal. Zajistil perfektní ubytování se skvělou a pohodovou obsluhou, perfektní počasí a hezký, rozmanitý trasy. Co víc bychom si mohli přát, snad jen aby byly velikonoce častěji. Díky za pozvání a za rok snad zase!
