Základní informace:
| Co: | Velikonoční výlet do Konstantinek a okolí |
| Kde: | Konstantinovy Lázně a okolí |
| Kdy: | 22. - 25.4.2011 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
pátek sobota neděle pondělí
Tak jako obvykle byl příjezd na místo velikonočního pobytu dle možností jednotlivých účastníků. Nám se podařilo uvolniti se již v pátek ráno a u penzionu Flora jsme se téměř srazili s ostatními kamarády, až to vypadalo, jako bychom se domluvili ;-).
Po ubytování Lubko vytáhnul již klasickou dvojkombinaci B+B (bůček+borovička, kterou přejmenoval na vitamín B2).
Letos Libor využil k naplánování tras znalosti téměř domácí půdy Honzy Součka a tyto itineráře jsme se snažili naplnit.
Páteční trasa šla rafinovaně přes Stříbro, to aby si Součci ušetřili cestu a nemuseli do Konstantinek už ráno.
I vyrazili jsme po občerstveni do kraje. Za lázněmi jsme ztekli první – Hradišťský vrch. Na jeho úbočí se nachází malebný zatopený lom, který se stal naší první zastávkou. První bylo i moje osobní setkání s potápěči.
Po upomínkovém fotu jsme pokračovali směr Stříbro. Teda teoreticky. Když to bylo do Stříbra 9 km, odbočili jsme, ujeli několik kilometrů a na dalším směrovníku to bylo zase 9 km. Tak se to opakovalo skoro celé dopoledne. Kecám, jednou tam bylo i 7 km. Martin tento manévr nazval „obléháním Stříbra“, avšak musím podotknout, že vše bylo pod kontrolou a naplánované.
Při těchto manévrech jsme překročili i železniční most přes Hracholusky, který je dosti zajímavou stavbou. K mostu sice přímo vedla stezka, ale Libor nás vedl zajímavější cestou - po kolejích. Aby to nebylo tak fádní, zpestřil nám cestu steepl-chaseovou vložkou – skokem z náspu před projíždějícím vlakem. Ve finále jsme mu však poděkovali za správné načasování, protože kdybychom vláček potkali na mostě, skok do Hracholusek by byl asi horší.
Po překonání vodního toku a minutí několika rozcestníků s údajem Stříbro 9 km, jsme se za chvíli opravdu nacházeli ve Stříbře. Stříbro je město s bohatou historií, stojí za návštěvu, což se mi před nedávnem podařilo a zde je pár slov a obrázků z naší návštěvy.
A když už jsme zde byli, bylo by od nás nehezké, kdybychom se nezastavili u kamarádů a nepochlubili se, že jsme trefili.
Cestou domů jsme se zastavili v Černošíně, kde byla pouť a narazili tam na kraslickou kapelu Horalka, která vyhrávala poutníkům. Po defilé před pódiem jsme se vydali na cestu k domovu.
Večer se k nám připojili ostatní kamarádi, včetně Štěpána +, Jirky +, Božana + a dalších a za zvuků jazzových i jiných tónů jsme probírali uplynuvší zážitky.
Zde je stažena páteční trasa z GPSky, avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde. Následují fota z pátku:
Fota z pátku ZačátekSobota
Sobota byla v itineráři označena jako suchá etapa (málo hospod a trochu kopců). Když jsme etapu dokončovali, museli jsme přiznat, že tomu také tak bylo.
Vyrazili jsme v deset hodin v neskutečném pelotonu čítajícím 24 hlav člověčích a dvě psí..
Asi největší dominantou cesty (když nepočítám konečně otevřený krám v Horních Kozolupech, kde jsme snědli asi celou šišku Gothajského salámu) byla zřícenina hradu Gutštejn. Mimo jiné zde byla natáčena pohádka „Z pekla štěstí“.
V Šipínských serpentinách nás zaujala malebná dřevěná kaplička s pramenem.
V Šipíně pak kostelík se starým německým hřbitovem.
Zde nezklamal Luboš se svým Sonberkem.
Pak nastal hon na hospodu, který vyvrcholil ulovením smíšeného zboží v Horních Kozolupech a vyjedením krámu.
Pak následovalo už jen pár kopců a skopců a byli jsme na základně.
Zde je mapka sobotní trasy a následují fota ze soboty:
Galerie ZačátekNeděle
V neděli jsme jeli na sever. Etapa měla v dovínku – mokrá, čili hospod dostatek.
Hlavním cílem byla Teplá.
V klášterní hospodě měli naštěstí zavřeno, takže jsme objevili Starou poštu s útulným dvorkem, která se nám stala útočištěm v čase oběda.
Z Teplé jsme se přesunuli do Úterý, kde byla zase pěkná kašna, u které se také dobře občerstvovalo.
Tam jsme se seznámili s nějakou domorodkou, která nám poradila zkratku po zelené podél úterského potoka. Jakmile Libor slyšel slovo potok, bylo rozhodnuto. Jakmile slyšela slovo potok Hanka, byl oheň na střeše. Vzpomínky na 4x broděnou Kamenici byly stále živé. Ve skutečnosti to byla pohodová, romantická cesta, pouze s jedním náznakem brodu a to ještě jen pro Kleinerovic kamióny (ostatní to brali pěšinou podél vody)
V Úterý jsme se měli setkat s našimi hochy, ale jeli mimo civilizaci, kde nebyly hospody, tak jsme se spíchli až v Nové Vsi. Ve skutečnosti jsme se potkali kousek za Bezdružecimi, naštěstí pro mě ve chvíli, kdy mi volal Lubko, že Míra přetrhl řetěz a potřebují nejtovačku. I vyslal jsem Milánka, jako servismana, a ušetřil si opakování děsného kopce z Barvírny do Bezdružic.
V Nové Vsi jsme, alespoň jedna část, dokončili občerstvovací maratón a spadli do Konstantinek.
Zde je mapka nedělní trsy.Obrázky z neděle:
Galerie ZačátekPondělí
Po ranní šupačce jsme už v poněkud okleštěné sestavě vyrazili na poslední vyjížďku.
Naším cílem byl Ovčí vrch a Krasíkov, neboli Švamberk.
Na Ovčím vrchu stojí barokní kaple Krista z konce 18. Stolení a památník selského povstání, které se tu událo roku 1860.
Na Krasíkov je to jen na vedlejší kopec. Nahoře je zřícenina jednoho z nejvýznamnějších hradů své doby v Čechách a kaple sv. Máří Magdalény, která, ač zdevastovaná, se zachovala dodnes. V hradním komplexu se nacházela sladovna i pivovar. Ze Švamberku je krásný výhled do kraje.
Z hradu jsme se pak, kvůli technickým problémům, vrátili na základnu, čímž náš výlet skončil.
Zde je stažena pondělní trasa z GPSky.Obrázky z pondělí:
Galerie Začátek
Libor objednal exklusivní, dokonalé počasí, pěkné ubytování, s Honzou nás protáhli novým krajem a udělal nám opět hezké Velikonoce. Za což mu patří co, soudruzi? Za což mu patří DÍK.
Zde je pár obrázků z Konstantinových Lázní.
A ještě obrázky z celého výletu:
Pátek Sobota Neděle PondělíZačátek
.