Základní informace:
| Co: | Velikonoční výlet na Křivoklátsko |
| Kde: | Roztoky a okolí |
| Kdy: | 6. - 9.4.2012 |
| Účastníci: | viz. fotodokumentace |
pátek sobota neděle
Před několika měsíci jsme dostali strohé pozvání na Liborovy Velikonoce – Hotel Roztoky v Roztokách od 6. do 9. 4.. Seznam mi ukázal, že místo srazu je cca 1,5 km od hradu Křivoklát. Tam jsem byl naposledy jako malý, spíše mladý kluk, jinak jsem tudy asi dvakrát projížděl, takže pro mne pole neorané. Jen jsem stoprocentně věděl, že kolem dokola jsou pěkné kopečky – dobrý úvod do cyklistické sezóny.
Po krátkém namlsání se téměř letním počasím, jsme se „probudili“ do mrazivého velikonočního víkendu. Malinko jsem doufal, že ve vnitrozemí bude klima třeba mírnější, ale jak se posléze ukázalo, nebylo!
Na místo soustředění jsme dorazili v pátek dopoledne právě v době, kdy na místo dorazil i Libor s Evkou a kamarádi, kteří přijeli už ve čtvrtek, se vraceli po krátké průzkumné vyjížďce.
Po ubytování jsme se srazili v jeden šik a namířili směr Lány. Moje očekávání se zplna potvrdilo – bylo to pouze nahoru a dolů! Nicméně, kopce jsou kořením cyklistiky, tak jsme kořenili.
Lánský zámek je, jak je všeobecně známo, i pracovní místo našeho presidenta a jeho návštěva i s parkem určitě stojí za to. Zde je malá pozvánka:
Po obědě jsme navštívili památník a hrob Tomáše Garrigue Masaryka
a podél Lánské obory se vraceli zpět. Kousek cesta vedla dokonce po silnici, ale odbočka z ní končila u jednoho z vjezdů do obory. Měli jsme čas, tak jsme si mohli dovolit jet zkratkou. Cesta přes pole něbola Boh vě čo, ale ještě šla. Když jsme však začali klesat k přehradě, povrch trochu zkostrbatěl, ale když projeli i kamióny…. (viď Libore)….
Dál pokračovala cesta bez významnějších dramatických událostí přes Křivoklát domů. Když jsme u toho Křivoklátu, zde je něco jeho fot:
Skoro jsem zapomněl, hned v úvodu se od nás oddělili tandemisté, neb jim křupnul ořech, tak se vrátili z prvního mezikopce domů a nechali si jej vyměnit.
Malá fotografická glosa: Na co asi Venca myslí….
Zde je stažena páteční trasa z GPSky, avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.
Následují fota z pátku:
Fota z pátku ZačátekSobota
Sobotní etapu bychom mohli nazvat po stopách Oty Pavla. Proti proudu Berounky jsme vyrazili k Višňové a pak jsme začali stoupat romantickým údolím, myslím, že se jmenovalo Neřesti, ale možná také ne, až do Branova. Odtud jsme spadli zpět k Berouce
a po chvíli jsme byli u památníku Oty Pavla.
Po jeho prohlídce nás paní převoznice převezla na druhou stranu řeky
a do kultovní hospody U rozvědčíka to byl jen skok. Ota Pavel ve svých knihách popisuje, jak sem kdysi zavítal jeho otec Leo Popper se svou rodinou. Tady se Ota Pavel setkal s převozníkem Proškem, ke kterému se po dvou letech přestěhovali, tady poznal rozvědčíka Jaroslava Fraňka a jeho ženu, kteří zde mají pamětní desku, a tady jsme také my dali občerstvení a tady také Libor určil, po dokonalé práci s mapou, další směr naší výpravy.
V Nezabudicích jsme začali trochu bojovat s nepohodou ve formě zatím kapalných srážek.
Stočili jsme se na sever a začali stoupat k Malé Bukové.
Nahoře Luboš vybalil rychlé cukry v podobě stříbrného Sonberka a dali jsme odpočinkovou pauzu.
Pustovětským údolím jsme spadli do Pustovět, kam jinam, že,
a prakticky kolem vody Rakovnického potoka dorazili přes Křivoklát domů.
Malým zpestřením závěru etapy byla deflorace Dášiny duše, jejíž vyspravení bylo samozřejmostí gentlemanských kamarádů.
Večer pak přijel Štěpán s rodinkou a „přivezl“ s sebou nějaké kumštýře, kteří se na střídačku s Nebožtíky starali o kulturní program.
Jako zlatý hřeb večera však byla dávno proklamovaná soutěž Žaby a Martina v dovednosti upéci lepší rozbíf.
Pokud mohu sám zase tomuto cosi říci, rozhodně by si neutrhli ostudu ani v těch nejlepších restauracích! Žabovo mi více chutnal, ale Martin měl rozbíf lépe udělán, byl křehčí, úplně se rozplýval. Takže z mého pohledu 1 : 1.
Malá fotoglosa na závěr: Toto je pohled do nového hudebního nástroje.
Následují fota ze soboty:
Galerie ZačátekNeděle
Probudili jsme se do mrazivého rána. Ani ne tak povětrnostně, i když 2°C nad nulou moc není, spíše emotivně. Kleineři nám totiž oznámili, že jim někdo ukradl kola! Bohužel to nebyl žert. Nějakej hajzl jim rozbil okno u auta a kola v něm uložená ukradl. Takže pro ně výlet bohužel skončil.
Tuto událost nelze nezmínit, ale vraťme se k výletu. Bez nadsázky můžeme tuto etapu nazvat jako etapu brodů. Krásná trať se suprovými pasážemi podél meandrujícího Tyterského a posléze Šípského potoka. To ale trochu předbíhám.
Prvním cílem na trase byla rozhledna Velká Buková. Jak už tak rozhledny bývají, stála na kopci. Na kopci skoro za rohem. Takže, sotva jsme se rozjeli, hned jsme na rozdýchání dali na dvou kilometrech cca 200 m výškových.
Odměna za to stála. Ze 14,2 m vysoké rozhledny, postavené v roce 2009 se 16 kamennými a 56 železnými schody, byl opravdu pěkný výhled.
Když jsme se dostatečně pokochali, pěkným sjezdíkem jsme klesli k Tyterskému potoku a podél něj, po cestě, kterou jsem ani v mapě nenašel (jak to ty Libore děláš!?), jsme brodili směr Skřivaň.
Než jsme se ale do něj/ní dostali, překonali jsme v terénu na kilometru hezkých 120 metrů. Libor však na nás nahoře čekal s dobrou zprávou: „Ještě 150 metrů a je tam krám, kde je teplo a paní nám uvaří čaj.“ Co víc jsme si mohli přát.
Chvíli jsme se nahoře vlnili, abychom mohli kousek spadnout do Krakovce.
Po návštěvě zříceniny hradu ze 14. století, kde také kázal Mistr Jan Hus,
natáčelo se zde několik filmů a po občerstvení v místním pohostinství (excelentní hovězí špalíčky s bramborovým knedlíčkem a zelíčkem) jsme se po červené vydali podél Šípského potoka vstříc asi 15ti brodům.
U jednoho z nich Honza, pomáhajíc své manželce, sklouznul do vody a trochu se namočil…. Nevím, jestli pak následující hláška byla v tomto kontextu, nicméně vepsala se do dějin dne. Když se ho Zuzka ptala, jestli je na ní naštvanej, odvětil: „Ne, jen na tebe mlčím!“
Pak jsme dali stoupák dne (na 500 m 140 m převýšení (ani jsem vrstevnice nemohl spočítat, jak byly hustě a Evka to vyjela na galuskáči)), přejeli pár vesnic a spadli k Berounce
U rozvědčíka jsme dali zasloužený horký čaj, někteří pivko a podél vody dojeli v podvečer domů.
Večer jsme dali mač v bowlingu – chlapci proti děvám,
trošku zabékali a šli spát s přípravou na zítřejší odjezd.
A opět malá fotoglosa na závěr: Bez komentáře.
Jako obvykle pár slov závěrem. Přesto že průměrná teplota přes den nepřesáhla 4°C, občas sprchlo i sněhová vločka se sem tam mihla, musím říci: Perfektní akce s moooc pěknejma trasama, trochu Libora podezírám, že ho do mapy balili místo do zavinovačky, ubytování dobrý, i když byl se vším ze začátku problém, takže až na ten stín s ukradenými koly, hooodně dobrý!
Libore dík!
Zde je stažena sobotní a nedělní trasa z GPSky, avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.
Obrázky z neděle:
Galerie ZačátekTady je sestřih pár hejbacích obrázků:
A ještě obrázky z celého výletu:
Pátek Sobota Neděle KřivoklátZačátek
