Po stopách dolové činnosti

Chtěl bych vás pozvat na cyklotrasu, zatím neznačenou, která vás zavede po stopách dolové činnosti.
Můžete se, pomocí ní, přiblížit k ohromným zásahům člověka do přírody, uvidíte, jaké množství zeminy se přesunuje při těžbě uhlí, že kvůli energii vymizela obydlená místa z mapy i s jejich historií, že člověk vytvořil jezera a kolem nich kopce a že se snaží, byť za nesmírných nákladů, dát vše zpět do pořádku. Budete si moci sáhnout do doby, kdy se teprve tvořily kontinenty, dostanete se do míst, kam již ve 13. století putovali poutníci. Projedete se krajinou veskrze industriální, ale i romantickou, kdy na jedné straně pojedete kolem řeky a na druhé straně stezky povede dráha mašinky. Ujedete 31 km, ale jen asi 2 km po silnici, kde mohou jezdit auta.
Chtěl bych vás pozvat k jezeru Medard.

Místo pomalu vznikajícího jezera Medard má poměrně bohatou historii. Původně zde bujela zemědělská činnost, která byla založena na pěstování chmele, ale to bylo v dobách dávno minulých. Na počátku 19. století s příchodem průmyslové revoluce se na Sokolovsku začaly rozšiřovat továrny na zpracování kyzů, ze kterých se vyráběla zelená a modrá skalice, kamenec i dýmavá kyselina sírová. K tomu všemu bylo zapotřebí uhlí, o kterém se zde vědělo již od 16. století. Koncem 19. století byly mezi Svatavou a Habartovem založeny již větší hlubinné doly Anežka, Adolf, Žofie, Felícián a Gustav. Po 1. světové válce v roce 1919 byl u Svatavy založen nový povrchový uhelný lom – Medard. Postupně byly otevřeny ještě doly Libík a Gustav. Jak šel čas, byla potřeba stále většího množství uhlí. Doly byly rozšiřovány, až pozřely nejen ornou půdu ale i několik vesnic. Byly to Lísková, Kytlice, Čistá, Dvory, Davidov, starý Habartov i staré Bukovany.

No a nyní malý skok a jsme na okraji nově se napouštějícího jezera Medard na trase jíž jsem dal název „Po stopách dolové činnosti“.
Jezero, o rozměrech 4 x 1,5 km jehož hladina by měla být na kótě 400 m n. m., bude mít plochu 485.5 ha, hloubku 50 m, objem vody 136,5 mil. m3 (srovnatelný s Jesenicí) a obvod cca 12,5 km, vzniká ze zbytkové jámy lomu Medard – Libík, k níž přiléhají z jižní strany výsypka Gustav – Dvory a ze severní strany výsypky Čistá a Radvanov. Původní terén v této části území (mezi Sokolovem, Svatavou, Habartovem, Citicemi, Bukovany ) se pohyboval na kótách 410 – 500 m n.m. Dnešní výsypky původní terén významně převyšují. Naproti tomu dno lomu se nachází na úrovni 340 – 360 m n.m. Celková plocha území se změněnou morfologií tak bude 1 183 ha. To byla hra čísel.

Trasa do dolového území vstupuje v Habartově – Kluči naproti vjezdu k pile Herkules u autobusové zastávky, kde po krátkém sjezdu po panelce najedete na odvalovou cestu. Po ní se dáte doleva a hned doprava. Cesta vás zavede k úvozu, křižovatku pod úvozem projedete a spadnete na druhou etáž. Pod sjezdem se dáte doleva a pozvolna klesáte 120 m k další křižovatce, na které odbočíte doprava. Po 250 m sjedete na třetí etáž, projedete kolem závory a budete se držet pořád rovně/vpravo. Traversem budete velmi mírně klesat směrem k velmi zajímavému bodu trasy „Oknu do prvohor“. Toho dosáhneme asi po necelých 1,5 km jízdy. Vpravo od cesty se nachází množství zkamenělého dřeva a v horninách tu lze objevit i otisky dávné vegetace.

Když si uvědomíme, že hnědé uhlí, díky němuž se zde vlastně nacházíme, pochází z třetihor, tedy z před 2,5 – 65 mil. let, tak tyto zkameněliny mají ve svém rodném listě 250 – 540 mil. let před Kristem (období karbonu v prvohorách), tedy dobu, kdy Amerika ještě nebyla oddělena od Evropy! Sáhnout si na něco z této doby, co tady leží takovou dobu, je docela zajímavé.
Od tohoto místa dál pojedete „po hlavní“ cestě, jež vás dovede až na nejzápadnější část jezera a jeho okolí k silnici mezi Habartovem a Bukovany. Tu podjedete a stále „po hlavní“ se dostanete na výsypku Lítov – Boden.
Výsypka se rozkládá mezi obcemi Chlum Svaté Maří, Habartov, Lítov, Bukovany a Kaceřov. Těleso je tvořeno výsypkovými materiály ze skrývkových řezů dolu Medard – Libík. Sypání bylo ukončeno v roce 1997. Maximální nadmořská výška výsypky je 567 m. Rozloha přesahuje 720 ha.

Tato výsypka je charakteristická špatným výsypkovým hospodářstvím. Za obvyklých podmínek se úrodné vrstvy (ornice) ukládají na deponie mimo základní těleso a spodní vrstvy do spodních částí, aby byly připraveny úrodné vrstvy pro následné budoucí rekultivace. Výsypka Lítov – Boden byla sypána tak, že úrodné vrstvy jsou zasypány neúrodnými tufickými jíly, které jsou toxické pro vegetaci. Proto se na ní neuchytily téměř žádné dřeviny ani jiné rostliny. To je však již minulostí, protože téměř celá výsypka byla za mimořádných nákladu převrstvena, osazena vegetací a již žije. A to doslova, protože na ní leží funkční pastviny pro dobytek. Na této výsypce byla vybudována i dvě jezírka pro rekreaci a kolem nich pěkný in-lineový okruh.
Takže, jakmile projedete porostem a dostanete se do otevřené krajiny, na první křižovatce se dáte doleva a vystoupáte na skoro nejvyšší bod výsypky. Odměnou vám budou úžasné výhledy na celou Chebskou pánev a objeví se před vámi jeden z dalších bodů hodných k zastavení – poutní kostel v Chlumu sv. Máří. To ale předbíhám, protože před vámi je nyní druhá plánovaná zastávka – místo, kde byla výsypka záměrně ponechána svému osudu a síle přírody. Více o tom je na místní tabuli po pravé straně cestou k Chlumu.

Před Chlumem na chvíli opustíme dolové území a podíváme se do historie tohoto regiónu.
Počátek poutí do Chlumu se datuje v 13. století a je spojeno s nalezením milostného obrázku, který se vrátil na místo nalezení, byla nad ním postavena stříška, pak kaple, ke které již brzy na to putovali věřící. Kolem kaple pak vznikla osada – Chlum svaté Máří. Historie to je bohatá, kdo má zájem, více se doví zde:

Po případné prohlídce kostela, pokračujte z návsi po turistické žluté směr Kynšperk, ale po 100 m na první možné odbočce doleva odbočte mezi domky. Za lavičkou se dáte na travnatou (většinou vysekanou) cestu doleva a budete poměrně svižně padat dolu do údolí. Vysekaná cesta je, protože vede ke kapličce s vývěrem pramene, který údajně pramení pod oltářem v poutním kostele. Tato kaplička se nachází asi 100 m vlevo po vjezdu do porostu.

Po pokračující lesní cestě už jen s kopce se dostanete k železniční trati, za kterou se nachází páteřní cyklostezka kolem Ohře. Na té se dáte doleva směr Dasnice.
Když vyjedete pod viaduktem do Dasnic, pojedete po ulici směrem na Habartov. Po 370 m narazíte na křižovatku za můstkem, kde odbočíte doprava. Silnice vás zavede až k bývalému kamenolomu. K němu u továrny na ocelová vlákna odbočíte doprava. Držte se stále asfaltky, která vás zavede do prudkého kopce nad kamenolom. Odtud je na něj asi nejhezčí výhled.

Myslím, že každého překvapí jeho rekultivace na odpočinkovou zónu s téměř dvouhektarovou vodní plochou.
Tady nahoře opět na chvíli opustíme dolová území a po polní cestě doprava sjedeme k lesu, u něj doleva zpět na cyklostezku mezi Hlavnem a Chloumkem.
Na stezce se dáte doleva a pojedete po ní přes Hlavno, kolem elektrátny Tisová, přes Citice směrem na Sokolov až k vodnímu přivaděči vody z Ohře do jezera Medard. Tady se přes Antonínské mosty dostanete zpět do jižní části bývalého lomu Medard – Libík. Přejedete přivaděč vody z Ohře a vystoupáte zpět na hranu lomu.

Zde zatočíte doleva a po hraně pojedete cca 700 m, pak spadnete o jeden řez níž. Této etáže se budete držet. Na konci prakticky rovné cesty, kterou jste se dostali až na západní břeh jezera, bude ostrá odbočka vpravo, okolo jezírka, kterou ale nepojedete, stočite se doleva a následným pravým obloukem se dostanete k výjezdu o jeden důlní řez výše k bývalému areálu Dukla. Zde pojedete stále „po hlavní“, až narazíte na cestu, kterou jste jeli od „Okna do prvohor“. Tady odbočíte doprava. Když už se budete blížit k „Oknu“, bude na vás čekat křižovatka cest ve tvaru Y. Zde se dáte pravou, trochu zarostlou, cestou, která vás po 700 m přivede k portálu odvodňovací štoly bývalé hlubinné sloje Josef.
Odvodňovací/dědičné štoly byly dlouhá důlní díla ražená od ložiska s mírným klesáním k úpatí svahu nebo hory. Dědičné štoly byly dlouhé až několik km a byly do nich sváděny přítoky vody z důlních děl více vlastníků a po více generací, proto dědičné. Později, po vynálezu parních čerpadel byly jimi postupně nahrazovány.
Zdejší štola vede až pod Rád/Kluč, z větší části je však zanesena. O její částečnou údržbu se však pravidelně stará Sokolovská uhelná.

Dále budete pokračovat po cestě k závoře na sjezdu na třetí etáž, kde se napojíte na cestu od Kluče, po které jste se do dolu vydali, čímž se kruh uzavírá.

Cyklotrasa je dlouhá 31 km s převýšením 300 m.

Zde je stažena interaktivní mapa cyklotrasy "Po stopách dolové činnosti", avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat zde.