Prodloužený víkend na Kvildě

Základní informace:

V tomto podzimním období není žádný problém najít ubytování ať v penzionu či hotelu. My jsme si vybrali Penzion Černý vlk,

protože jsem na něj narazil jako na první.
Výlet si můžete naplánovat jako kombinaci pěší a cykloturistiky. Tato kombinace je výhodná proto, že dopoledne bývá mlžno, chladno až mrazivo, zatímco kolem poledne se obvykle vyjasní a počasí je vlídné i pro bicykl.

Na rozehřátí můžete proložit dopolední procházku z Kvildy směr Horská Kvilda, kde kousek za půlkou cesty (cca 3,5 km) se nachází Jezerní slať.
Vrchovištní rašeliniště na náhorní plošině mezi Kvildou a Horskou Kvildou je jedním z nejstudenějších míst v České republice. Průměrná roční teplota tady v nadmořské výšce 1 058 - 1 075 m dosahuje 2°C a bylo zde naměřeno, myslím, -42,7°C jako nejnižší teplota u nás. Tento údaj však berte jako orientační, neb je vyloven jen z mé paměti. Jo, ještě si vzpomínám, ž je zde asi 280 mrazivých dní v roce.
Průměrná mocnost rašeliniště je dnes 2,5 m (rašelina se zde těžila do roku 1934), největší hloubka 7,6 m je v severozápadní neporušené části.
Z Kvildy se tam dostanete podél silnice, po její levé straně, kde sice není turistická značka, ale místním značením vyznačena cesta pro pěší, v zimě pro běžkaře. Od silnice s parkovištěm je to k slati jen kousek. Na okraji slati je vystavěna vyhlídka a do jejího nitra se můžete vydat po poválkovém chodníku.

Cestou zpět se vám nad hlavami už bude klubat Sluníčko, takže rychle na oběd a hurá na kolo.
Jako odpolední krátký okruh bych doporučil vydati se cyklotrasou 331 na Bučinu – rezervaci, z níž je za pěkného počasí až Alpy viděti (když jsme dorazili, nebylo ?).

Bučina je určena jako nejdeštivější místo Šumavy. Z vyhlídky se vyplatí sjet ještě pár set metrů dolů po červené k pozůstatkům železné opony, kterou byla naše republika sešněrována od Aše až po Bratislavu.

Je zde i možnost občerstvení v místním hotelu. Po okouknutí nedávné historie se vrátíte zpět k rozcestí a červená vás dovede okolo Sedmiskalí, kde jsou stále vidět následky vichřice Kiril

k rozcestí „U Pramene Vltavy“, kde odbočíte na modrou k prameni Vltavy.

Od pramene pak budete již jen klesat až zpět do Kvildy. Po zhruba 2 km můžete odbočit doprava na Holubí skálu, jež je vzdálena od cesty 1 km, bohužel jsme ji okolo cílové značky nenašli.

Okruh to je krátký asi 20 km čítající, pojali jsme jej hooodně na pohodu, majíc motto: „Lepší pomalu na kole než pěšky“, to abychom se do kopce nezpotili a dolů pak neprochladli.

Na další den měl být delší pěší výlet a následně kratší kolo.
Autem jsme se přesunuli do Kubovy Hutě. Trasa byla plánována takto:
Po modré na Boubín, dále přes rozcestí Na Křížkách k Boubínskému jezírku, zde doprava na zelenou a přes Lovecký zámeček ke Křížkům a přes Boubín zpět do Kubovy Hutě.

Boubín se vyznačuje tím, že 1362 m vysoký, ale když vylezete na jeho 21 m vysokou rozhlednu, jste výše, než na Poledníku. Vede na něj krásná cesta, která by šla i na kole, ale závěr je veden po poválkovém chodníku vysokými schody opatřeném, takže na kolo nic moc.

I když, teď koukám do mapy, asi by šlo tady nechat kola (tam kde začíná dřevěný chodník), vyběhnout nahoru, pokochat se pohledem a pokračovat po neznačené cestě severním svahem Boubínu ke Křížkům, kde už je zase na kolo cesta víc než vhodná – přímo asfaltová superdálnice. Ale to jsem trochu odbočil.
Takže chodník vás dovede až na vrchol, kdy již před tím se vám otevřou krásné výhledy do šumavských údolí.

Rozhledna na vrcholu byla postavena od července do listopadu 2004 a slavnostně otevřena 3. června 2005. Za dobré viditelnosti z ní mají být vidět i Alpy.
Opravdu stojí za to vylézti ještě těch 21 metrů, neb pohled do okolí je opravdu úchvatný (navíc byl umocněný inversní oblačností).

Východní cesta na/z Boubínu již není tak pohodlná, především začátek a na kole by ji dal asi jen trialista a Peťas. Od Křížků však klesá k jádru Boubínského pralesa po asfaltové cestě. Jakmile narazíte na plot pralesa, po půl kilometru naleznete ceduli, která označovala místo zrození i skonu Krále smrků - přibližně 440 let starý smrk ztepilý (Picea abies) stál v 1000 m n. m., měl měřený obvod kmene 508 cm při průměrů 162 cm a výšku 57,6 m.
Po dalším půl kilometru už přijdete k Boubínskému jezírku

Bylo vybudováno v roce 1833 - 1836 jako splavovací nádrž (klauza) k posílení toku a pro lepší plavbu dřeva z boubínských lesů na Idinu pilu a do sklárny v Lenoře krátkodobým intenzivnějším vypouštěním nahromaděné vody po dobu plavení. Dřevo se zde plavilo ještě v roce 1957. Má rozlohu 0,37 ha a maximální hloubku (u výpusti) 4 m.

U jezírka se dáte na zelenou, která vás vede prakticky kolem celého jádra pralesa a zavede ke kapli Sv. Huberta,

zpět ke Křížkům a stejnou cestou na vrchol Boubínu.
Doporučuji opět vystoupit na rozhlednu, protože meteopodmínky se mění, Sluce je jinde – prostě dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. A přesně tak tomu bylo i při naší návštěvě. Podruhé byly vidět předem avizované Alpy i s Dachsteinem. Zase úžasné pohledy!

Cesta dolů pak může být při inverzi okořeněna zajímavými pohledy.

Zde se musím vrátit k původnímu plánu pro tento den. Okruh jsem plánoval jen tak od oka, ve skutečnosti se z toho vyklubalo 20 kilometrů s převýšením asi 840 m, a protože nejsme žádní chodci, trvalo nám to déle, než jsem si myslel (navíc nás bolely nohy jako … hodně). Kolo jsme tedy zrušili a Chalupskou slať u Borové Lady, kterou jsme chtěli jet na kole, jsme navštívili cestou zpět autem (trochu ostuda, ale co naděláš).

Chalupská slať je rašeliniště přechodného typu mezi údolním a horským vrchovištěm. Nachází se 1 km severně od Borových Lad v nadmořské výšce 910–950 m. Rozloha slati je 137 ha. Nachází se zde největší rašelinné jezírko v ČR.

Cestou domů, pojedete-li na sever, se můžete zastavit na hradu Velhartice.
Hrad byl založen mezi roky 1290 - 1310, jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Stavbu započal Bohumil z Budětic, pokračoval Bušek starší a jeho syn Bušek mladší z Velhartic, oba oblíbení a věrní komorníci krále a císaře Karla IV.
Hrad překvapí romantickou atmosférou umocněnou zalesněnými stráněmi jednoho z nejkrásnějších pošumavských údolí. Však si také toto krásné údolí před lety vyhlédl i Jan Werich a kousek pod hradem trávil mnoho času na své známé chatě.

Za zastavení stojí také vodní hrad Švihov.
Vodní hrad Švihov je skvostem, který stojí za to vidět zblízka, pokud možno ze všech stran a ještě lépe opakovaně.
Pokud bych chtěl naznačit, čím je tato památka unikátní, pak mě bezesporu napadne ohromné vizionářství, které vznik stavby podnítilo. Postavit dokonale chráněný objekt s důmyslným zařízením schopným v mžiku okolí zaplavit vodou (a to včetně vnitřního nádvoří hradu) a zase ji vypustit, aniž by hrad utrpěl újmu, to si žádalo nejen velkou představivost, ale také značné stavitelské zkušenosti. Když si ještě uvědomíme, že hrad byl dokončen v roce 1530, žasneme nad technickou dovedností našich předků úplně.

Zde jsou staženy trasy z GPSky, avšak k zobrazení je nutno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.

Pár postřehů závěrem.
Kvildou jsem vždy jen projížděl, nyní jsem měl možnost si ji trochu prohlédnout.
Je zde velké množství ubytovacích kapacit, fůra občerstvoven, krám smíšeným zbožím, dva se sportovními potřebami, hospoda spojená s pekárnou, kde podávají i místní pivo a kde byly v době naší návštěvy vepřové hody – velká to dobrota.
Docela se okolo staví.
Pro bikery je zde veřejný cykloservis.

Zaregistroval jsem zde penziony zařazené do systému Cyklisté vítáni.
Mimo jiné je to nejvýše položená obec v ČR, což je trochu nevýhodou, protože se z většiny známých míst v okolí musíte vracet do kopce.