Orlické hory

Základní informace:

Co:	Výlet do Orlických hor
Kde:	Deštné v Orlických horách a okolí
Kdy:	2. - 5.7.2011
Účastníci:	Milan st, Hanka

Státní svátky nás vybídly k prodloužení víkendu a výletu někam. Volby padla na Orlické hory, protože jsme tam ještě nikdy nebyli.
Vyrazili jsme v sobotu a vzali to zkratkou přes Žernoseky, kde jsme nakoupili jejich skvělá vínka. Nakoupili něco pro sebe, něco pro kamarády, takže naše autíčko vypadalo spíše jako nabídkový vůz vinařství.
Při příjezdu do Deštné už začalo pršet. Nicméně, vyrazili jsme ještě na obhlídku městečka, abychom věděli, jak to zde chodí.

Neděle

V neděli jsme se probudili do provazců vody, které se snášely z nebe k zemi.

Protože předpověď již ledasco napovídala, v sobotu večer jsem připravil alternativní plán pro nemožnost použití bicyklů, který se sestával z návštěvy Maarova mlýnu a pevnosti Hanička. Správci Maarova mlýnu bohužel nebyli doma, tak jsme jeli rovnou k Haničce.
Tvrz Hanička patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Stavěna byla v letech 1936 - 38 pražskou firmou Ing. Bedřich Hlava. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců!!! a náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun. Své dívčí jméno Hanička dostala podle nedaleké osady a postavena byla jižně od kóty 985 Anenský vrch asi 7 kilometrů od Rokytnice v O.h. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů.

Tvrz Hanička se skládala ze šesti povrchových objektů, v podzemí mezi sebou propojenými téměř 1,5 kilometry chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství munice a dalších zásob, což mělo posádce umožnit boj i v případě obklíčení po dobu několika měsíců.
10. října 1938 dopoledne byla bez boje předána zástupcům německé armády, tehdejšího Wehrmachtu. Většinu zařízení ovšem vojsko před předáním demontovalo a odvezlo do skladů ve vnitrozemí. V období okupace jsou některé z objektů v roce 1940 ostřelovány německým dělostřelectvem a je zkoušena kvalita našeho železobetonu. Pravý pancéřový zvon nese dodnes známky po německých ženistech, kteří zde zkoušeli prúpalné nálože.
Pohromou pro Haničku je období let 1954 - 58, kdy do místních lesů zajíždí Národní podnik Kovošrot. Bez povolení vytrhává pancéřové zvony ze stropnic objektů, které pak odváží do hutí k dalšímu zpracování. Odstřel zvonů poškodil objekty mnohem víc, jak němci za šest let okupace a Hanička tak ztrácí pro armádu význam.
Od roku 1979 do roku do roku 1993 měla být pevnost přestavena pro asi 300 vyvolených pro přežití i nukleární války. Ačkoli přestavba spolykala stamiliony korun z kapes daňových pokladníků, nikdy nebyla dokončena.

Součástí pevnosti je i muzeum.

Východ z podzemí.

Foto z neděle

Pondělí

V pondělí ráno sice nepršelo, ale oblaka se země dotýkala, vlhkost byla 100%, takže po několika metrech pohybu v terénu byl náš povrch zcela mokrý. Rozhodli jsme se vynechat kola i pro tento den. Zkusili jsme kontakt na Maarův mlýn, ale byl přístupný až odpoledne, tak jsme se rozhodli ztéci nejvyšší vrchol Orlických hor z Luisina údolí pěšky. Šli jsme nahoru po zelené, která se přímo vybízela ke krásnému sjezdíku z vrcholu.

Po obědě jsme se konečně dostali do mlýna.

Manželé Maarovi jej v Písečné získali, ani nevěděli jak, zarostlý divokou vegetací, ale téměř nepoškozený. Rozhodli se jej vrátit do života. Ze svých prostředků začali s jeho rekonstrukcí, soustavnou péčí dosáhli až toho, že mlýn byl zařazen na seznam kulturních památek. Za pomoci sousedů pak sesbírali a v mlejně vystavili expozici vesnického života a bydlení. Výstava je autentická a „exponáty“ jsou opravdu z okolí mlejna.

První psané zmínky o mlýnu č. popisné 35 jsou z poloviny 14. století.
V roce 1926 prošel rozsáhlou rekonstrukcí a 7,5 metrů vysoké mlýnské kolo i s vantrokama bylo nahrazeno Francisocou turbínou, která poháněla pomocí transmisí hejblata celého mlýnu a ještě vyráběla něco elektřiny.

Pak jsme ještě stihli vyšplhat na zříceninu hradu Žampach

a navštívit přilehlé arboretum, o které se starají klienti Domova pod hradem.

Foto z pondělí

Úterý

Konečně jsme viděli Slunce a dokonce už od rána! Vyndali jsme kola z auta a vyrazili do terénu. Chtěl jsem udělat okružní jízdu po přilehlých hřebenech, ale nakonec to dopadlo trochu jinak. Sjeli jsme dolů do Deštné,

odkud jsme měli vyrazit, nicméně v celé Deštné jsem nenarazil na jedinou cykloznačku, takže jsem se musel potupně zeptat kudy z města ven. Po příjezdu jsem si totiž koupil speciální cykloturistickou mapu, která byla plna značených tras, bohužel pouze v mapě. V terénu sice byly sem tam rozcestníky s barevnými trasami, kolem nichž se shlukovali mohutné skupiny bezradných cyklistů s mapami v rukách, kteří se dohadovali kudy dál, ale v mapě byly trasy pouze fialové. Navíc označení odboček z „hlavních“ cest absentovalo zcela, takže z výletu po hřebenech se stal výlet horou i dolinou. Dali jsme to bunkrovkou

přes Kamenný vrch na sever až do Číhalky, pak přes Šerlišský mlýn bohužel zpět téměř do Zákoutí a odtud k Masarykově chatě, kolem Malé Deštné na Velkou Deštnou.

Zlatým hřebem měl být sjezdík z Deštné po zelené do Luisina údolí. Pěknej trailík, který jsem natočil na kamerku, která však bohužel zůstala někde na trati ?!
Tak alespoň panoramatický výhled z Velké Deštné.

První a jediný cyklistický den jsme ujeli cca 62 km s převýšením poctivých 2200 m.

Zde je stažena interaktivní trasa úterního výletu, avšak k zobrazení je notno mít nainstalovaný Google Earth, což je možno udělat Zde.

Středa

Po cestě domů jsme se ještě zastavili v Častolovicích, kde měl být zámek s rozsáhlým anglickým parkem, což se ukázalo býti pravdou. Zámek pěkný,

v rámci parku, který je však udržován pouze z poloviny, je i zvěřinec/miniZoo a obora.

Docela hezké zastavení, hlavně pro dětičky s maminkami (zvěřinec) a pro tatínky posezení v zámeckém restaurantu, popřípadě v parkovém altánu, kde je i občerstvovna.

Pár postřehů závěrem: Deštné opravdu dostálo svému názvu; značení cyklostezek – velká bída; cyklotrasy, které jsme projeli, byly z 98% asfaltové, stejně tak byly značeny i v mapě; „značené“ cyklostezky s jiným povrchem tam prakticky nejsou, na projetí turistických tras jsme neměli čas/podmínky; v každé hospodě, kam jsme vlezli, se nekouřilo!!! Penzion/camp Zákoutí, kde jsme bydleli – pěkné, čisté, příjemná obsluha.

Foto ze středy

Všechny galerie:

neděle,  pondělí,  středa,
Začátek
Zajímavosti